Já, Harry Styles |H.S.,1D|fanfikce

6

Uplynulo pár dní a nic se nestalo. Jak jinak když mám zaracha. Poslední den co se rodiče hádali je tři dny zpátky. Čekám kvůli jaký prkotině se zase pohádají. Pořád mám v hlavě toho zahadnýho kluka z fyziky a dějepisu. Už za čtyři dny se to dozvím. Ségra si užívá poslední dny letních prázdnin a já tady sedím a koukám do stropu. Nečekal bych že to někdy řeknu ale už chci do školy, ani nevím čím to je. Jestli kvůli zahadnýmu klukovi a nebo z ponorky u nás doma.

•
Poslední den prázdnin a Gemma se vrátila pozdě domů a trochu to zní táhlo. Víte co? Žádnej trest, protože je to Gemma, ne že bych ji kvůli tomu neměl rád to spíš naopak, za to můžou rodiče, že upřednostňují jí a potom až mě.

•
První den školy. Je ráno a mě zazvoní budík. Vstanu a jdu se nasnídat, docela mě překvapí že jdu jako první. Do misky si dám mléko a lupínky, když v tom dolů přijde Gemma a zeptá se mě "slyšel jsi v noci rodiče?"
"Ne, proč?" Zeptám se.
"Zase se strašně chytli a potom najednou jak když uhodí blesk, nic. To je divný že jsi to neslyšel."
"Asi jsem spal. Uvidíme až přijdou dolů."
"Pochybuju že nám něco řeknou, vždyť je znáš"
"Hmm"
Čekáme s Gemmou jestli něco řeknou, ale jediný co řeknou je "dobrý ráno".

•
Naše každoroční tradice s Gemmou je že, první školní den jedem do školy autem jen my dva. Je to vždycky hezky strávený čas. Vejdu do školy a zase vidím ty pohledy všech holek. Vždy to dopadne tak že jsem "strašně talentovanej hezoun" ale nikdo neví že jsem bi. Je to jsme zapomněl zmínit, nejsem gay ale bi. Rychlej převrat věci. Když kouknu na číslo svý skříňky, který jsem si radši napsal. Zjistím že moje skříňka má číslo 129. Tak se tedy vydám ke skříňce. Když tom si všimnu že tam někdo stojí.