connection by destiny |Snarry|

zpátky domů

Harry
Konečně se vracím domů do Bradavic. u Tety a strýčka to nepovažuji za domov.

Jediný s čeho mám zase neklidný spaní je z profesora lektvarů nevím proč ale o prázdniny jsem ho nemohl dostat z hlavy a absolutně nevím proč ale teď to nebudu řešit třeba to už přestane.

Šel jsem do přičné ulice nakoupit si učebnice aby mi na nový školní rok nic nechybělo je to náš předposlední školní rok a neumím si představit že za rok a půl už budu vycházet z Bradavic tolik vzpomínek kolik tam mám to jsem ani za celý život nezažil ale pořád je tu Voldemort ano oslovil jsem ho jménem nebojím se jeho jména stejně se s ním musím utkat ale nevím  jestli to zvládnu Brumbál prý něco říkal o tom že mě bude učit tak uvidíme byl jsem tak zamýšlený že jsem si ani neuvědomil že už jsem prošel na nástupiště.

Pozdravil jsem Rona a Hermionu a sedli jsme si spolu do kupé a to bych nebyl já aby se mi zase vzpomínky nevrátili k učiteli lektvarů to my nějak  o čaroval mysl nebo proč furt na něj myslím "Harry" Luskla mi Hermiona před obličejem "ehm co promiň neposlouchal jsem" Díval jsem se na ní jako kdybych ji viděl poprvé v životě "nad čím tak přemýšlíš že se nám ani nevěnuješ" Zadívala se na mě " To je na dlouhoe vyprávění řeknu vám to později až si budu jistý " Hermiona se usmála protože čekala že Harry je do někoho zamilovaný a Ron jen hleděl a nevěděl co se děje.

Přijeli do Bradavic a to by nebyl Ron aby si rychle nenaházel věci a neběžel na večeři do velké síně my jsme ve společenské místnosti jen koukali na sebe z Harmionou a smáli se "to zase bude rok " Usmála se Hermiona "Jako každý divný ale úžasný rok určitě cítím to v kostech" Oba se zasmáli a šli za Ronem na večeři