connection by destiny |Snarry|

Pottere !!

Severus
"Proč se ještě neprobral co mu je? " Byl jsem nervózní takže jsem křičel na Poppy  "Severusi je mi líto ale chlapec byl zasažen černou  magii teď je na okraji života a smrti nejspíše to byla smrtící kledba ale jelikož tím Voldemort zničil viteal který ani nechtěl udělat ale Harryho tělo s tím pořád bojuje není jistý jestli se nikdy probere a jestli jo zítra to opravdu nebude"

Poppy odešla do své kanceláře ale já zůstal s ním a dál mu pusu do vlasů už teď mi chybí.

Za měsíc
Válka sice skončila ale za jakou cenu můj Harry je v kómatu a prý se to nelepší a to už je tam měsíc a mě za ten měsíc došlo jak moc my ten malý arogantní prcek přirostl k srdci není jak jeho otec jen tak vypadá teda když nepočítám oči ty má po matce seděl jsem u něj na ošetřovně držel ho za ruku a bylo mi jedno že sem kdykoliv mohl někdo přijít a vidět nás s Harrym teď mě zajímal jen on dál jsem mu lektvary a odešel jsem do svého sklepení spát ráno hned po snídani jsme se vydal na ošetřovnu ale to co jsem viděl jsem si nechtěl připustit byla tam prázdná postel a po Harrym ani stopy skacel jsem se k zemi a bylo my jedno že já jsem ten učitel co neprojevuje City kde je...jestli zemřel...ne příšel o Lily nemohl přijít ještě o něj běžel co nejrychleji k Albusovi snad ví kde je a co je s ním když jsem konečně doběhl nahoru Albus seděl u stolu a zamýšleně hleděl do papíru "kde je? " Řekl jsem tak zadýchaně ten obličej si budu snad pamatovat do konce života "bohužel ti nemůžu pomoc Severusi chlapce převezli ale nemůžu ti říct kam ale tam mu určitě pomohou" Tvářil se jako kdyby zítra byl jeho pohřeb já se nevzdám já ho najdu i kdyby to mělo trvat roky já ho najdu

Harry
Pořád jsme byl v té tmě a nevěděl jsem jak se dostanu pryč nikdo nikde jen tma začínám šílet ale vidím postavy jak jdou ke mě asi jsem fakt zešilel vidím mý rodiče co tu Dělají
"Ahoj náš synku" Promluvila mamka a obejmula mě a já to cejtil konečně jsem si přišel doma i když pořád mi tu někdo chyběl a to on "Harry už jsi v kómatu více než půl roku a přišel den kdy se musíš rozhodnout jestli se vrátil nebo zůstaneš s náma ale jen chci podotknout že ty máš ještě celý život před tebou a určitě nádherný takže se rozhodni ale správně i kdyby jsi si vybral jít zpátky tak na tebe s tátou budeme dohlížet" Táta se usmál a chytl Lily za ramena "je to těžký rozhodování tady mám vás a tam mám může kterého miluju nevím jestli on mě ale já jeho ano vy víte že vás miluju ale jeho taky a proto se musím vrátit" Obejmul jsem je a jediný co jsem slyšel bylo pípání přístrojů ehm kde to jsem to nevypadá jako Bradavická nemocnice ohlížel jsem se okolo sebe ani to tady nevypadalo jako u svatého Munga sice jsem ještě nikdy nebyl ve 4 patře ale opravdu to tady nevypadá...tak kde to pak jsem mám tolik otázek