4.Kapitola Okreslená pravda

321 19 5
                                    

Jeli jsme už asi dvacet minut do serpentýn.Stáhla jsem okýnko a opřela se.Podívala jsem se na Rikera. Dal si sluneční brýle do vlasu a díval se upřeně na cestu.Byl roztomilý.Ale už jsme jeli aspon hodinu a půl "Tak kam jedem?"usmála jsem se.
" Nebud zvědavá"pousmál se "Už tam budem ještě...Pět minut "
"Dobře" opřela jsem se o sedadlo.
Po dalších patnácti minutách jsme dojeli.Vystoupili jsme.
"Rikere to je krása"šla jsem na kraj vyhlídky na kterou jsme právě dojeli.
Došla jsem až na kraj a podívala se dolu. Stačil by krok a spadla bych do nekonečné tmy. Podívala jsem se před sebe. Bylo od suĎ vidět snad vše! Světla pouličních lamp a domu zářili a nad náma hvězdy a měsíc. Zdálo se že se dá natáhnout ruka a jednu hvězdu si stáhnout dolu nebo se jen tak dotknout měsíce.
Riker mě zezadu obejmul. Usmála jsem se.
"Přez den je to normální město. Ale ted je tak....Magický"
"Nikdy není normální" řekl a já jsem se na něj tázavě podívala.
"Ne když tam jsi ty" usmál se.
Otočila jsem se k němu a políbila ho "Díky" usmála jsem se.
"Za co?" podíval se na mě.
"Za to"  mávla jsem rukou směrem k vyhlídce na město.
Usmál se pustil mě a šel do auta. Vytáhl ze zadu deku kterou s sebou vozím kvuli Tobymu a rozložil jí. Lehli jsme si na ní a koukali na hvězdy.
Natáhl ruku před sebe "Vidíš tu hvězdu?"
"Jasně co sní" usmála jsem se.
"Jmenuje se Lucy"
Zasmála jsem se "ne-e nejmenuje"
"To je fakt..Ale klidně by mohla" zasmál se a dal mi pusu do vlasů.
Položila jsem si hlavu na jeho hruď a poslouchala jsem bušení jeho srdce.
Po chvilce jsem usla.

Ráno jsem se vzbudila a sedla. Vyndala jsem mobil "Sakra!" Bylo půl jedenácté. Měla jsem deset zpráv a pět zmeškaných hovoru.Vše od Joshe.
LUCY KDE DO HÁJE SI!-J
Lucy nestalo se něco odpověz prosím!-J
Lucyno táta šílí napiš! -J
Lucy má fakt velký prušvih tak napiš už do háje!-J
Nestalo se něco odepiš! -J
Jsou tu i Lynchovi Bojej se o vás!-J
Ross říkal že Riker odjížděl jak jsi odešla tak kde jste tak dlouho!-J
Lucy !-J
Prosím odepiš už mám strach i já-J
Víš že tě táta přizabije že jo?!-J
A přišla další - Máš pět minut na odpověd!Prosim...-J
"Rikere!" zatřepala jsem sním ale on se jen otočil na bok. "Rikere vstávej!" Byl sice roztomilý ale musí se vzbudit "Rikere Lynchi vstávej!"
Riker otevřel oči a rozhlídl se "Co..Co je?"sedl si a promdnul oči.
"Neděle ..." řekla jsem a vstala.
Riker vyndal mobil "To už je tolik...."
"Jo"
"Psal mi Ross,A ell...A Rocky..." vstal a složil deku.
Hodil jí do auta  a vytočil nějaké číslo "Rossi?"řekl "Jojo...klid jsme v pohodě.....Ano já vím...Díky...Jo už jedem...Jo..Čau" típl to a dal mobil do kapsy.
"Co říkal?" podívala jsem se na něj.
"Že máme brát telefony"nasedl do auta a já taky.
Zapli jsme si pásy. "Tak jedem"řekl a nastartovat.

O necelé dvě hodiny jsme dojeli domu.
Zamkli jsme auto a šli dovnitř.Zuly jsme se a přišli do obýváku.
"Ahoj" řekla jsem a táta se na mě vražedně podíval .
"Kde jste byli?! Víš jak jsem byl vyděšený?A nebereš telefon"
"Byli jsme na vyhlídce tady kousek" řekl Riker
Táta se na něj podíval pohledem ať raději mlčí "Ty máš domácí vězení.."
"Ten jeden den snad přežiju..."
"Nene...Zavolám tvý mámě ať tě nepouští týden ven!"
"Tatii"podívala jsem se na něj "Promiň....Neměla jsem odcházet ale jsem doma a jsem v pohodě!"
"to je mi jedno"
Josh se na mě podíval a pokrčil rameny. 
"My pujdem" usmál se Mark a všichni vstali a odcházeli.
Obejmula jsem Rikera "Ahoj"
"Ahoj" políbil mě a odešel za ostatníma.
"Tati...."
"Ne ticho! Večer jsem ti jasně říkal že nikam nejdeš a co jsi udělal?! Utekla!"
"Já neutekla..."
"Tak odešla to je je jedno!" řekl naštvaně. "Jdi do pokoje."
Šla jsem nahoru a převlíkla se do domácího oblečení podívala jsem se z okna. Stála tam Rydel,Ross a Riker.
"Bro co jste tam tak dlouho dělali?" slyšela jsem Rikera.
"Chtěli jsme přijet dřív ale prostě jsme usli...." pokrčil Riker rameny.
"Pojďte! "uslyšela jsem Stormie z Autobusu "Pojedeme domu!"
"Už jdem"řekla Delly a všimla si mě  v okně a zamávala. Oba dva se otočili a taky zamávali.
Usmála jsem se mávla jsem na zpět a zavřela okno.

Večer jsem seděla u okna.Prišelo a kapky vody stékali po okně. Na místě kde byl autobus bylo prázdné místo.Vzala jsem knížku a otevřela jí na založené tránce.Vytáhla jsem papírek s nápisem Noční procházka?:-)
Táta přišel do pokoje "Pojď jíst" usmál se.
"Jojo" dala jsem papírek do knížky a vstala jsem.Prošla jsem kolem něj jako by nic.
Sedla jse si dole ke stolu.Dany se na mě podíval.
"Copak prtě?" usmála jsem se.
Josh se začal smát. "Co je ?" podívala jsem se na něj
"Nechceš nic vědět..Hlavně né to co se tu řeší!" smál se.
"Joshi!" dala Carol jídlo na stůl sedla si. Táta si taky přisedl.
"Co o..... co jde?"napila jsem se
"Ty budeš mít miminko?" podíval se na mě Dany. Blbě jsem polkla a zakašlala jsem se.
"COže?!"
"Dany!" podíval se na něj táta.
"Řeší tvou včerejší noc"
"Joshi ticho!" podívala se na něj naštvaně Carol.
"Co jak včerejší noc...vy myslíte že..."
Táta se na mě podíval.
"Pochop to táta by tři miminka nezvládl..."řekla Carol.
"Jak tři?"
"No Tobyho,Tvé a naše." usmála se.
"Carol" podíval se na ní táta a ona na něj.Zakroutil hlavou že ne.
"no...."pokračovala Carol "Tak pochop že kdyby se něco sttalo a ty...no....
Polkla jsem "Už mlč.....Ty...."naštvaně jsem vstala "No tak asi se bude starat o tři!! "otočila jsem se k odchodu a pak ještě zpět "A pozor rád opouští manželky těsně před porodem" řekla jsem naštvaně a odešla do pokoje. Věděla jsem že se nic nestalo ale je to fuk ať si myslí co chce.
Josh ke mě přišel "Čau Lucyno" usmál se.
"Neříkej mi tak prosím" usmála jsem se.
"Lů?"
"Lepší" 
Sedl si ke mě na postel "Jsi ok?"
"Jak mohou tohle řešit?MOje soukromý?!"
"Kašli na ně...Jsou zvědavý" zasmál se.
"Dobrý a ...... Tys věděl že ej těhotná?"
"Jo...Jo věděl už od pondělí"
Zakroutila jsem hlavou naštvaně. "Jsem ráda že zítra odjíždím...Díky bohu."
"Nebudu ti chybět" usmál se jedním koutkem ust.
"Ty?Vždycky" usmála jsem se "Díky že jsi mě hned nepráskl.
"Dalo to fušku...Ale není za co...A odpovídej příště!" 
"Jasně" zasmála jsem se.
"Tak dobrou Lů" usmál se a šel do svého pokoje.
Vzala jsem mobil a napsala Rydel - Máš čas?-L
Neodpovídala. Začla jsem si číct knihu Wir kinder vom Bahnhof Zoo v americkém znění.
Po chvilce mi napsala  Jasně Volej!-D
Vzala jsem telefon a zavolala jí 
"Ahoj Lucy " ozvala se Delly.
"Ahoj Delly co děláš?"
"Koukám s klukama na televizi."
"Pozdravuj"
"Lucy vás zdravý............" Uslyšela jsem odpovědi a hned jsem se musela usmát. "Taky zdravěj"
"Slyším" usmál jsem se.
"Tak co se děje."
"nebudeš věřit tomu co táta řšil" povzdychla jsem si.
"Dám tě na reprák.
"Ne!" řekla jsem ale už jsem slyšela odpovědi od ostaních.
"Páni! Jak milé" zasmál se Rocky.
"jo hodně o nás stojí" zasmál se Ross.
"Jono" ozvala se Sasha.
"Sasho?"
"Ahoj"řekla se smíchem
"Ahoj" odpověděla jsem.
"Tak co řešil táta...máš velký prušvih?" řekl Riker.
"Ne normální prušvih...Vězení ale to snad se nějak vydrží"
"Ale jo..A co teda řešil?" řekla Delly.
"No Delly...Spíš bych to řekla jen tobě"řekla jsem a začervenala se.Ještě že to nevidí.
"Stydíš se před náma?" ozval se Ell.
"Ne ne!...Rydel?"
"Už tě beru" řekla "Tak...už nejsi na repráku o co jde."
"Táta se mě ptal jestli jsem po včerejšku nemohla otěhotnět což ne ale....Ale pak řekl že je Carol thotná a já řekla z naštvaní že bude vozit tři kočárky.
ona vykřikla "A ty jsi těhotná?"
"Cože?" slyšela jsem čtyři klučíčí a jeden dívčí hlas.
"Skym?!" uslyšela jsem Rikera.
"Dej mě na reprák"
"Můžeš" řekla Delly
Vše jsem řekla znova a dodala "Ne nejsem ani nemužu!"
"Ale táta si to myslí" řekla Dell
"Ano"
"A zabije mě" řekl Riker.
"Ano..."řekla jsem bez uvahy "Tedy ne!"
Zasmál se. "Ale naštval mě. Jendu těhotnou opustí a pak si veme další!"
"Klid Lucy" ozval se Ross.
"Já vím..." řekla jsem mile.
"V kolik zítra přijedeš?" ozvala se Sasha.
"Kolem desáté ráno...Čím dřív tim líp" dala jsem mobil na reprák hodila ho na postel
"Super můžu se stavit?"
"jasné" řekla jsem a šla si do skříně pro mikinu.
"Lucy?" ozvala se Carol ve dveří a v mobilu to zmlklo.
"jo?" oblíkla jsem si Rikerovu mikinu Smile.
"Chtěla bych si promluvit o...ehm..."
"O mým těhotenství...?" řekla jsem s klidem.
"Ano...myslíš to vážně"
Podívala jsem se na mobil a pak na ní "nechci se s tebou o tom bavit promin Carol."
"Myslím to dobře..Já vím že se semnou o tom bavit nechceš ale ....Je to vážná věc."
Mlčela jsem s kříženýma rukama na prsou a ona se usmála "Tak jindy" odešla.
"Lucýýýku!" ozval se Riker "Mělas to utnout."
"Já to utnu ale en sní...S tátou...tomu se omluvím.."
"Proč jí nemáš ráda?" ozval se Rocky.
"protože mi ukrdal tátu...Mě i mámě....Musím končit...Díky za vyslechnutí" řekla jsem mile. Ostatní se rozloučili a já to típla.

Druhý den ráno jsem v osm vyjela domu.  S tátou jsem prohodila sotva pět slov.Pak jsme se jen rozloučili a já odjela.

Song Without WordsKde žijí příběhy. Začni objevovat