Ve středu louky stojím sám,
A nade mnou skví se překrásná obloha,
Kde ani mráček nemá svoje místo,
Já však něco špatně v srdci mám.V tom horku však povstesknu si,
Po vláze hrdlo zalapá,
A tak větřík s mírným deštěm,
Na mně rychle dopadá.V opojení dobrem kolem sebe,
Se cosi v hloubi nitra ozve,
A něco se začne rychle množit,
Kde je teď to krásné nebe?Náhle se temnota z nitra začne valit,
Mými ústy proudí rychle ven,
A ta krása co v okolí zářila,
Začíná se zrůdným pachem kalit.Náhle z vánku vichřice je,
A z deště bouře obrovská,
A já začnu rychle chápat,
Co zlého asi dotklo se mě.Sebestřednost dýkou v srdci,
Trocha smíchu nožem v hrdle,
Z toho všeho vyvěralo
Černo co smrt chce druhým říci.Jen ze mě vyšlo ven,
Aby z vánku a vody,
Neškodných a krásných,
Udělalo života zhoubu jen.Jak teď přežít nevím,
Co mám dělat?
Jak jen uklidnit živly,
Které jsem sám zavinil..Já nevím...
ČTEŠ
Kde je Láska, tam je naděje
PoesíaJe to totální výplod pubertacke fantazie takže to berte s nadhledem xd