Kde je Láska, tam je naděje

Já nevím...

Ve středu louky stojím sám,
A nade mnou skví se překrásná obloha,
Kde ani mráček nemá svoje místo,
Já však něco špatně v srdci mám.

V tom horku však povstesknu si,
Po vláze hrdlo zalapá,
A tak větřík s mírným deštěm,
Na mně rychle dopadá.

V opojení dobrem kolem sebe,
Se cosi v hloubi nitra ozve,
A něco se začne rychle množit,
Kde je teď to krásné nebe?

Náhle se temnota z nitra začne valit,
Mými ústy proudí rychle ven,
A ta krása co v okolí zářila,
Začíná se zrůdným pachem kalit.

Náhle z vánku vichřice je,
A z deště bouře obrovská,
A já začnu rychle chápat,
Co zlého asi dotklo se mě.

Sebestřednost dýkou v srdci,
Trocha smíchu nožem v hrdle,
Z toho všeho vyvěralo
Černo co smrt chce druhým říci.

Jen ze mě vyšlo ven,
Aby z vánku a vody,
Neškodných a krásných,
Udělalo života zhoubu jen.

Jak teď přežít nevím,
Co mám dělat?
Jak jen uklidnit živly,
Které jsem sám zavinil..

Já nevím...