Ztraceni

2. Hon za jídlem

Ráno mě probudil šum moře, protřela jsem si oči a rozhlédla jsem se po jeskyni a rychle vyskočila Theo tady nebyl. Vyběhla jsem z jeskyně a oddychla jsem si právě se vracel z plnou náručí ovoce které asi našel v lese. "Promiň že jsem ti nenechal vzkaz ale nemám čím bych ti to napsal tak jsem pospíchal aby jsi se nevzbudila dřív než příjdu zpět a koukám že jsem to stihl tak akorát" jen jsem se na něj pousmála a hned se mi začali zbýhat sliny protože jsem měla opravdu hlad. Theo to na mě asi poznal protože se začal smát a tak jsme se začali smát oba dva ale potom jsme si oba uvědomili že máme oba hrozný hlad a tak jsme se do toho pustili. Když jsme to snědli tak mi Theo navrhl "nepůjdeme se projet na našich koních docela rád by jsem si zajezdil a navíc mám žízeň po cestě ze zbírání jsem vyděl pramen tak tam můžeme zajet" a já jsem mu odpověděla "jo to by bylo super taky mám žízdň a taky bych se ráda projela" tak jsem si osedlala Vločku, Theo si osedlal Bleska a mohly jsme vyrazit ještě jsem si vzala luk a šípy a Theo si vzal sekeru. Po asi 5 minutách jízdy jsme sesedly a došly k prameni a napili se, zvedli jsme se a najednou jsem uviděla po louce za Theem běžet menší králík a v tom jsem dostala velkou chuť na maso tak jsem se vyšvyhla do sedla a křikla na Thea "pojď ulovíme si králíka" rychle jsem se rozběhla (teda já ne ale Vločka) za tím králíkem vytáhla jsem luk a šípy a napířila jsem na králíka vystřelila jsem a na první pokus jsem se strefila, zajásala jsem a vzala jsem ho a dovezla ho Theovi ten na mě jen zíral a potom mi řekl "jseš fakt dobrá ty ses učila střílet z luku?" "Jo jo střílim už 8 let" a usmívala jsem se pod fousy "jo tak to tě obdivuji" ještě víc jsem se usmála potom jsme našedli na koně a daly si závody kdo bude dřív doma, nikdo nevihrál byli jsme tam na stejno. Potom jsme se byli ještě vykoupat v moři a potom jsem šla do našeho "bytečku" a šla jsem stáhnout toho králíka z kůže naštěstí mi to šlo docela dobře díky dvoum věcem 1. Jsem použila nůž který mi nabýdl tělo a za 2. jsem se to naučila od bráchy který je řezník. Škoda že tu není. Po té co jsem ztáhla králíka z kůže tak jsem ho nakrájela na menší kousky a poté jsem čtvrtky králíka chtěla opéct na ohni ale potom co jsem se rozhlédla po jeskyni tak jsem zjistila že tu není jak Theo tak ani oheň tak jsem si řekla "asi šel pro dřevo do lesíka" posadila jsem se a čekala ale když dlouho nepřicházel tak jsem se o něj už začala obávat a tak jsem si vzala luk a šípy nasedla na Vločku a vyjela jsem do lesa "Theo kde jsi" takhle jsem volalapo celém lese ale pořád žádná odpověď a tak jsem začala být už trochu zoufalá ale tu najednou jsem zaslechla jak se v houští přede mnou něco pohybuje a tak jsem seskočila z Vločky a vzala si luk a vytáhla z toulce šíp a pomalu se začala přibližovat ke keři potom jsem rychle odhrnula větve a najednou jsem uviděla Thea jak leží nehybně na zemi "Theo Theo co se ti stalo proč jsi se nevrátil domů?" Theo nic neodpovídal ale pomalu se mu začala třást víčka a najednou otevřel oči " Ahoj Em promiň ale jel jsem na Bleskovy a najednou se přede mnou oběvila ta větev a tak jsem do ní vrazil spadl a potom si pamatuju jen to jak jsem se probudil" já jsem si povzdechla "nojono to se stává tak pojď asi budeš mít na hlavě bouli" nasedli jsme na koně a úplně jsem zapoměli na to že jsem chtěli vzít nějaký to dřevo a vydali jsme se k jeskyňce tam jsme si lehli a hned usnuli tvrdým spánkem.

Doufám že se vám líbila další kapitola a že se budete ťešit na kapitoly a omlouvám se že jsem to vydala tak pozdě ale prt