Kočičí hybrid | Larry Stylinson CZ

4

V rohu na posteli tam seděl malinký vychudlý kluk, který se krčel a vzlykal. Vylekaně jsem se podíval za sebe na toho chlápka, ale ten jen nervozně pokrčil rameny. 

Rozešel jsem se k tomu malinkýmu stvoření a on se ještě více schoulel do klubíčka. Nebyl jako ostatní a já měl jisto, že tohohle já chci domů. 

„Mám jasno, vezmu si tohohle. Odnesu si ho hned, děkuju vám, ale teď se o něj musím postarat. Můžete jít, už nepotřebuji pomoct, i s tímhle drobkem ven trefím." řekl jsem dost naštvaně a pomalinku přicházel blíže k tomu malinkému uvzlykanému, roztřesenému klubíčku

„Neboj se, nechci tu nic udělat" řekl jsem jemným hlasem a pořád pomalinku šel ke klukovi. Byl strašně vyděšený. Zastavil jsem se dál od něj, abych si ho prohlédl. Byl celý nějaký špinavý, vlásky měl mastné a když jsem se podíval na jeho tělo, měl jsem chuť jít jim tady dát co pro to. 

Chudinka malinký měl tělíčko celé posyté fialovou barvou. Museli ho tady bít, jinak si to nedokážu vysvětlit. 

Oblečení měl jen tak aby nebyl úplně nahý a ani jeho postel nebyla taková jako jí měli ostatní. 

Přešel jsem k němu co neblíže a opatrně se ho dotknul. Neskutečně se klepal. Vzal jsem ho do náruče a on si schoval hlavu do svých rukou. Bylo to roztomilé, ale teď aktuálně jsem na to moc nebral ohledy, potřeboval jsem ho co nejdříve dostat do postele kde bude v bezpečí. 

Položil jsem ho na sedačku spolujezdce do auta a připoutal ho. Pomalu už přestával brečet, za což jsem byl rád a doufám že se co nedříve přestane bát a bude u mě šťastný. 

Rozjel jsem se směrem k domovu, kde ho ihned uložím do mé postele která je už od pohledu určitě pohodlnější než ta v domě. 

Zaparkoval jsem v garáži před barákem, kde mám ještě jedno auto. Vzal jsem vystrašeného hybrida z auta a rozešel se s ním do své ložnice. Po cestě jsem si vyzul boty a celkem jsem se divil, že jsem nezakopnul, protože s mojí šikovností by se to stalo hned. 

Sundal jsem z něho tričko a nějaké kraťasy co měl na sobě, ale jeho černé boxerky jsem mu nechal, ty mu sundavat nebudu.

Položil jsem ho do postele, kde jsem ho teplou peřinou přikryl až po krk. On si ji lehce chytil a začal usínat. Zanedlouho už jsem slyšel jak spokojeně pravidelně oddychuje. Lehl jsem si vedle něho s notebookem a koukal se různě po obchodech, co bych mu mohl koupit. Byl strašně roztomilý když spal. 

Vzal jsem si do ucha jen jedno sluchátko, abych slyšel kdyby se probudil a pustil si nějaká videa. 

--- 

Uslyšel jsem vedle sebe větší pohyb a tak jsem se tam podíval. Můj chlapec se probudil a když si všimnul že na něj koukám, do očí se mu vehnali slzy. Lehce jsem ho pohladil po tváři a on ucukl. Jedna slza se mu přehoupla přes okraj oka a za ní další a další.

„Neboj se, vážně ti nechci nic udělat, už bude jenom dobře, slibuju." usmál jsem se na něj bolestně a on jen lehce přikývl

„Počkej tady, přinesu ti nějaké dobré jídlo" řekl jsem mu a vydal se do kuchyně

Louisovo pohled

Probudil jsem se v krásné vyhřáté posteli a když jsem se podíval na druhou stranu, uviděl jsem znova toho pána, co mě sem donesl. 

Opět jsem začal brečet jako malé dítě a on mne pohladil po tváři.

„Neboj se, vážně ti nechci nic udělat, už bude jenom dobře, slibuju" řekl a bolestně se na mě usmál.

Z nějakého důvodu mu věřím.

Šel mi prý pro nějaké jídlo a co si budeme nalhávat, mám celkem velký hlad. 

Musím přestat brečet pokaždé co ho uvidím. Nezdá se být zlý člověk. Jsem mu strašně moc vděčný za to že mne vzal z domu sem, doufám, že mne tam nevrátí. 

„Tady máš nějaké sušenky, jablko a čaj který by neměl být moc horký, tak sněz co sníš, zlato" řekl mi a já se na něj vděčně usmál

„D-děkuju" vydal jsem ze se 

Podíval se na mě překvapeným pohledem a usmál se.

„Jak se jmenuješ drobku?" zeptal se stále s úsměvem

„J-jsem Louis" řekl jsem pořád koktavě

„Máš krásné jméno. Já jsem Harry Styles, říkej mi jenom Harry. Pokud by si cokoliv potřeboval, tak stačí jenom říct dobře?" podíval se na mě

„J-Jo" řekl jsem a dal se do jídla co mi ppřinesl

Dal jsem si pár sušenek a trochu jablka. Čaj jsem vypil celý, moc mi chutnal, ovšem sušenek i kousek jablka jsem nechal celkem hodně. 

„Už jsi dojedl Loui?" zeptal se mě když si všiml že už nejím

„A-ano, už n-nemůžu" řekl jsem a podíval se na něj

On se zvedl a vzal si ode mě tácek se zbytkem jídla co jsem nechal

Odnesl ho neznámo kam a vrátil se sem zpátky s jednou sušenkou v ruce. 

„Chceš odpočívat a nebo se jít třeba projít, nebo bych ti třeba mohl ukázat dům, aby si věděl kde co je, pokud by si něco potřeboval" zeptal se mě

„L-Louis ukázat dům" řekl jsem a Harry se opět usmál

„Tak pojď, dám ti nějaké moje oblečení a ukážu ti tady kde co mám, teď už máme" řekl a rozešel se k nějakým dveřím odkaď vytáhl kraťasy a tričko

Obojí jsem si na sebe natáhl a šel za Harrym, který na mě čekal před dveřmi,