Lukas a já

Jak jsem se bál

Moc nevím, co si o tom všem myslet. V jednu chvíli je mi relativně dobře, a pak mám najednou chuť škrábat zeď. Rád bych věřil, že jde o nějaké přechodné období spojené s pubertou a dospíváním a že se prostě jednoho dne probudím a budu vyrovnaný.

Dospělý.

Jenže to nejspíš není takhle jednoduché. Jde o součást mojí povahy a ne hormonů, což je k vzteku. Samozřejmě, už asi tisíckrát jsem se rozhodl, že budu silnější, racionálnější, ukotvený v přítomnosti... V tomhle nemám zrovna silnou vůli a pak stačí málo, abych se sesypal, anebo změnil názor, jakkoli se snažím být konzistentní.

Napiju se a kakao mi steče po bradě, přímo na čisté bílé tričko, které jsem si chtěl vzít na večer k Loganovi. Trochu mě to pobaví. Vstanu ze země, kam jsem nanosil hromadu polštářů, abych u otevřeného okna poslouchal déšť, a hrnek položím na stůl.

Zdá se, že moje temná přemýšlivá hodinka je u konce.

Jako bych snad mohl všechny ty emoce a myšlenky nechat na zemi a nevzít si je s sebou, což by bylo super, protože ani jedno z toho k převlékání rozhodně nepotřebuju, ale pochopitelně se mě drží jak klíště. Ošiju se a přetáhnu si tričko přes hlavu. Hodím ho za sebe, a když se otočím, vidím, že spadlo na rozepsanou seminárku o uhlovodících, se kterou ne a ne pohnout.

Možná je hlavní chyba v tom, že jsem debil, protože Logan by takový úkol udělal během jednoho odpoledne a já už se s tím mořím několikátý den.

Dokonce mě ani neuklidňují zprávy od Dereka, který je na tom v rámci Krebsova cyklu ještě hůř. Každou chvíli mi posílá chemická meme, anebo rady z časáků pro náctileté, jak někomu vyznat lásku. Těch tipů a doporučení je strašně moc a žádný z nich neradí: prostě to udělejte.

Ze skříně vytáhnu černé tričko, které ostatně mnohem líp ladí s mojí současnou náladou, a obleču se. Když už nic, může mě utěšit, že budu dnes večer s Loganem, jehož přítomnost bývá dostatečně konejšivá.

A sex mě nabíjí.

„Nigele?" Do pokoje nakoukne máma, pohledem na okamžik zastaví u hromady polštářů a pak, když shledá, že nedělám nic kompromitujícího, bez vyzvání vejde dovnitř. „Můžu s tebou na chvíli mluvit?" A znovu, aniž by čekala na odpověď, zavře a usedne na kraj postele. Dlaní uhladí prostěradlo. Není ani zdaleka tak nervózní, jako když se mnou zkoušela mluvit o análním sexu a podobných, společensky kompromitujících věcech, ale stejně poznám, že jde o něco důležitého.

Taky si teda sednu, na židli k psacímu stolu, a otočím se na ni. „No?"

„O Vánocích jsem mluvila s Charliem, během té tvojí cesty na hory. Bránil se, ale s něžností matky jsem z něj dostala, co ho trápí."

S něžností matky může znamenat leda to, že mu svázala ruce za záda a svítila mu do obličeje.

Možná bych radši propadal depresi kvůli uhlovodíkům, než vést podobnou debatu, což na mně musí být vidět, protože máma řekne: „Netvař se tak napruženě. Zkrátka jde o nějakou holku. Podle toho, co říkal, se jí líbí ten tvůj chlapec. A nerada to říkám, ale tvůj bratr je podle všeho poněkud natvrdlý a nedochází mu, že žárlí na gaye."

Pokrčím rameny.

„Nemohl bys mu říct, jak se věci mají?"

A jak se věci mají? napadne mě. Najednou si připadám doslova kurevsky unavený. Jediné, co chci, je vypadnout za Loganem. Sice jsme se měli potkat později, ale to přece nevadí. Jenom když nebudu muset řešit, co bych měl a neměl říkat.