Bakugou acquires a Ghost Problem

114 11 1
                                    

Média byli přeplněné jednou jedinou zprávou - Katsuki byl naprosto jistý, že o tom slyšel už alespoň desetkrát.

Stalo se to přesně při jeho úspěšném přijetí na UA, když se taky dozvěděl, že Deku byl též přijat. Jeho mysl byla natolik zaměstnaná, že vůbec nevěnovala těmto informacím pozornost: jen další útok záporáků, jen další oběť, smutný, ale nijak zvlášť překvapující.

Sám věděl, že takové věci se už prostě stávají, také věděl, že i prvotřídní hrdinové mohou být někdy naprosto zbyteční zbabělci.

Ta zpráva byla všude v médiích a ať už chtěně či nechtěně Katsuki věděl, o co jde: dítě v jeho věku v prefektuře Chiba, skočilo do středu boje ve snaze udělat bůhví co uprostřed útoku ze strany záporáka. Strašná smrt, občané truchlili, hrdinové vyjádřili soustrast a připomínali občanům, aby nejednali bezhlavě a práci nechali na profesionálech.

Jediná věc, která pro něj byla novinkou, byla věta vyslovena z úst jejich nového, velmi unaveně vzhlížejícího, učitele v jejich první den na střední škole - Ten kluk měl být jejich spolužák

Takže velmi efektivní hrdina. Katsuki se tiše zasmál a odvrátil oči od zbytku třídy (od růžové dívky, která vypadala jako, že se každou chvíli rozbrečí a od prázdného stolu, který tu i tak z nějakého důvodu zůstal uprostřed místnosti) a upřel oči na jasnou oblohu venku.

Středoškoláci co se vrhají do středu útoku v nichž neměli jediný možný způsob jak pomoci. Trapárna.

-

Katsukimu trvalo déle než by sám chtěl si uvědomit, že něco vážně není v pořádku.

Poprvé se to stalo, v první školní den - šel po chodbě, shrbená ramena a naštvaný obličej, když ho znepokojený hlas poprosil o pozornost měl by ses naučit jak se uvolnit. Otočil se připraven čelit komukoliv, kdo se odvážil vyslovit takovou pitomost, ale chodba byla klidná a tichá, zcela prázdná.

Nakonec se otočil s tím, že se jen přeslechl a zapomněl na to.

Podruhé to bylo o pár dní později, když rychle a jistě zaškrtával odpovědi v jeho testu. Odněkud ze strany se mu věta jseš vážně dobrej vedrala do jeho uší načež prudce otočil hlavu, aby odstrčil kohokoli, komu se podařilo dostat se tak blízko, aniž by si toho všiml on či Aizawa, ale jediné, co jeho oči potkaly, byla dívka, která seděla vedle něj, nejistě si hrála jejími brunet loknami a nejistě vyplňovala svůj vlastní papír.

"co to kurva."zamumlal a dívka se otočila, aby se na něj podívala, zvednula obočí. Zavrčel na ni a rozhodl se to zas ignorovat.

Třetím případem byl přetrvávající blur v koutku oka - pocit něčeho pohybujícího se v jeho periferním vidění, obraz, který zmizel nebo se překrýval s něčím, co úplně nesedělo tomu druhému pokaždé, když se to pokusil zaostřit. Byl to ten samý den jako druhý incident a potom den poté, a poté, a poté.

Ať už se snažil jak chcěl, tentokrát na to opravdu nemohl zapomenout, pohled rudých očí, které na něj upřeně hleděly, černé vlasy vlající ve větru. Protřel si víčka, mrzutě pokrčil nosem a snažil se si postavu vyhnat z hlavy, stejnak na to neměl čas.

Další nepříjemný zážitek se odehrál, když seděl v autobuse ve svém úplňě novém hrdinském obleku, jeho zbyteční spolužáci si povídali o quirkách okolo něj, když poznámka pokud mluvíme o těch nejlepších pak by to byl určitě Katsuki a Shouto upoutala jeho pozornost, otočil se hledeje člověka co mu dopřál ten teplý pocit uvnitř.

Of Ghosts and other Inaccurate Things [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat