Of Ghosts and other Inaccurate Things [POZASTAVENO]

One Thing is Lost and Another is Gained

”Jdi ode mě!“ Zasyčel Katsuki a pokusil se strčit Eijimu do tváře jeho dlaň nachystanou k útoku, jenže mu propadla přímo skrz - tak jako obvykle.

”Ale já nic nevidím!“ Eijirou zakňučel a posunul se o kousek blíž - Katsuki zvedl svůj notebook a sedl si tak, aby jeho záda byla otočená k Eijimu, kvůli jeho akci chlapec jen znovu hlasitě zakňučel.

”No taaaaaaak, je to mně!! Chci to vidět!“

“Tak se přestaň snažit na mě vylézt!“

Po večeři se museli odebrat do Katsukiho pokoje - kvůli obzvláště nepříjemné záležitosti, která spočívala v tom, že jeho rodiče s ním mluvili o tom, co ho tak rozptylovalo, když se snažil ignorovat Eijirovo směšné a nepřiměřené komentáře o tom, jak má hlad a další stejně zbytečná prohlášení, upřímně, ten kretén se mu to ani nesnažil nijak ulehčit. V současné době se Katsuki topil ve webech rodokmenů, když se snažil zjistit Eijiho genealogii, a Eijirou mu práci ztěžoval tím, že byl, tak jako vždy, jen osinou v zadku.

"Nesnažím se na tebe vylézt." řekl, ”Stejně ani nemůžu, pamatuješ? Všechno jde skrz mě. “

"Vážně?" Katsuki se ušklíbl, klikl ještě na pár odkazů a pak se vzdal toho aktuálního webu, přepnul na jiný, který nechal otevřený v pozadí pro pozdější "vyšetřování", ”Tak jak se ti kurva podařilo vylézt na mou postel?“

EIijirou a se na něj zamračil, v jeho výrazu byl pomalu vidět i zmatek a Katsuki na něj pak jen několik sekund hleděl, když se pokoušel rozluštit způsob, jakým na něj fyzika působí v jeho současném stavu, pak obrátil oči v sloup a vrátil se ke své práci.

Samozřejmě to byl Katsukiho nápad: duchové nemohli být jen běžným jevem, jinak by už do té doby byli všude známí; stejně tak to nemohl být Katsuki druhořadý quirk, to by Eijirou nemohl být prvním duchem, kterého kdy viděl, vzhledem k současné míře kriminality v Japonsku. Nejlogičtějším závěrem bylo, že to byl Eijirův quirk a nejrychlejším způsobem, jak to zajistit, bylo zkontrolovat jeho rodokmen.

Tímto způsobem mohl zjistit, s čím přesně má co do činění, a jestli existuje nějaký způsob, jak ho přimět, aby se s tím posunuli dál, nebo co dělali duchové, kteří zůstali bloudit putováním po Zemi.

Eijirou se plazil po Katsukiho posteli na všech čtyřech kolem něj, aby si mohl sednout na jeho polštář - Katsuki ho koutkem oka sledoval, jak  upravuje svoji polohu, a pak ho odstrčil, když se pokusil položit si bradu o jeho rameno a podívat na obrazovku notebooku. Katsuki sebou trhnul a Eiji znovu upadl.

"Co jsi našel?" Zeptala se Eijirou po chvíli, pravděpodobně se konečně vzdal toho aby se mohl sám podívat na obrazovku, Katsuki podrážděnou mávl rukou a pak notebookem pohnul tak, aby ho ten druhý viděl sám.

”Nic, tvůj rodokmen je plný děr,“ vyštěkl, ”takovéhle věci bys měl registrovat, bože!“ byl to zákon, lidé se nemohli jen tak sami rozhodnout, že se nezmíní o tom jaký mají quirk nebo o svých členech rodiny, tak jako to bylo na rodokmenu před ním, co je tohle za blbost?

Eijirou se na něj na krátkou chvíli díval širokýma očima, pak se předklonil, aby lépe přečetl slova a jména napsaná na obrazovce.

”Tak tohle je asi konec, co?“ V záchvatu podráždění Katsuki s prásknutím zavřel notebook a hodil jej k noze postele.

"Co teď mám s tebou dělat?“ napůl vykřikl  - Eijirou ho umlčel ”Co kdyby tě slyšeli rodiče? Hadáš se sám se sebou?“  když se nic po chvíli nestalo, jeho napnutá ramena se uvolnila a obrátil se ke Katsukimu se zamračeným obočím.