Už od doby, co jsem měl tu čest poznat ho, je všechno o mnoho zvláštnější. Víte, jsou lidi, které hned co spatříte, máte z nich dobrý pocit. Někde uvnitř tkví myšlenka, že je ten člověk prostě něco jako nanuk v opravdu horký den, to jediné průsvitné...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Čas běží strašně rychle, když jste něčím zaměstnaní. Už dva týdny se celý tým vytrvale připravuje. Choreografie byla pomalu a neochotně natlučena do hlav devítičlenné kapely a kulisy se začaly objevovat jako houby po dešti.
Náš producent je v jednom ohni, běhá po studiích a rozhořčuje se nad každým detailem. Milý chlapík, úplně k pohledání.
Ale bez legrace. Netuším kolikrát se to stalo, ale minimálně třikrát už jsem Yoongiho musel vyhodit z tanečního studia. Pak jsem mu dal úplný zákaz. Ještě jedno nedobrovolné vyhoštění. Poté jsem přestal počítat. A teď jsem tady, v Namjoonově kanclu, a piju jeho výtečnou kávičku.
Znáte to, obědová pauza s věrným přítelem, rozpravujeme o politice, o počasí, o Bohu. Dobrá, spíše mluvíme o jiné biblické postavě, třeba ďáblovi.
„Namjoone, vždyť ty se s ním znáš líp, řekni mu něco, prosím," mluvil jsem velice naléhavě, a dokonce jsem k tomu přidal i nadmíru zmučený výraz, abych působil co nejzoufaleji. Což jsem také byl.
„Hoseoku, jak už jsem ti říkal, s ním nikdo nehne. Je paličatý," povzdechl si opět můj, už ne tak věrný, přítel. Ano, Namjoon je v podstatě zlatíčko, ale jeho životní postoj je "láska, mír & demokracie". A já potřebuju, aby Yoongimu někdo taky dýchal na krk tak, jak to dělá on mně a zbytku crew.
„Ale vždyť jste něco jako kamarádi. Jen mu řekneš, že nám všem leze na nervy a on se uvědomí," tentokrát jsem zvolil přívětivější grimasu, trochu psích očí. Načež můj společník jen povolil své ztuhlé držení těla a zazubil se. Ano, rozhovor je na dobré cestě a můj nepřítel se může těšit na porážku.
„Prosím!" Zamával jsem řasami, jak to dělají holky ve filmech, sepjal ruce, a dokonce jsem se k němu trochu naklonil, kdyby neodolal mé neodolatelnosti.
„Zkusím s ním prohodit pár slov," svěsil rezignovaně ramena a vyhodil zbytek svého marketového obídku do koše. Zřejmě ztratil chuť.
„Díky, jsi nejlepší," poplácal jsem ho přátelsky po rameni a zvedl se k odchodu. Nechal jsem tam Namjoona docela zarmouceného, protože si dobře uvědomoval, že konfrontace s Yoongim bude jako házet hrách o naštvanou zeď. Byl bych si to s ním vyřešil sám, ale to by bylo, jako bych se sám házel o onu zeď.
S mnohem lepší náladou jsem se po siestě vrátil do studia, připraven na trénink s nějakými nováčky. Za chvíli debutují jedni, a tak je místo pro další, jaký krásný koloběh.
No, krušných pár hodinek je za námi. Ve studiu se potí i zdi, několik dítek si stěžuje na nevysvětlitelné píchání v boku a mně začala škytavka.
„Tak jo, všichni do šaten a vidíme se za dva dny," uklonil jsem se, zamával, přihodil ještě jeden nepodstatný úsměv a ponechal chlapce i dívky svému osudu. Doufám, že mají v rozvrhu i nějaké kardio, protože jinak tohle tempo neustojí.
Abych pravdu řekl, taky jsem úplně zlitý a škytavka nepřestává ani po čtyřech blahodárných doušcích vody. Jdu do sprchy, kdyby to škytání nepřestalo, můžu se tam rovnou utopit. Praktické. Chodby jsou pomalu prázdné, v budově se toho už moc neděje, akorát pár meetingů a odpolední papírování. Vláčným unaveným krokem mířím ke společným sprchám, co tu máme pro personál. Poměrně luxusně zařízené, nutno zmínit. Pořád škytám.
„Můžeš mi vysvětlit, kolik ti je, že na mě žaluješ Namjoonovi?" ozval se mi těsně u ucha dobře známý drsný hlas. Polekal mě, hodně moc. Vyskočil bych dva metry do vzduchu, z toho úděsu, kdybych toho byl fyzicky schopný.
Všichni, kdo mě trochu znají, dobře vědí, jaký jsem posera a jak je snadné mě vyděsit. Nicméně, mou konspirační teorii, že je Yoongi duch, vyvrátil pouze fakt, že jen pár kroků za mnou jsou záchody, z nichž právě vylezl. Škytavka zmizela, no mně se místo toho velice rychle rozbušilo srdce. Cítil jsem ho až někde mezi krkem a kalhotami. Bůh stůj při mně.
Když jsem se na něj díval, nevypadal až tak naštvaně. Ruce měl sice založené na hrudi, postoj povýšenecký a trochu přísný, ale v jeho tváři byla hravost. Chtěl mě jen provokovat. Šmejd.
