Loutkař [Harry Styles]

3. kapitola - @@@

Všechno se to zdálo jako divný sen. Hodně divný sen, který ne a ne skončit. Ta stvůra je on a pořád mě to děsí. Stále se dívám do jeho očí a nitky mě svírají a drtí mé části těla.
,,Neboj se. Nejsem zlý,'' řekl pološeptem. Bála jsem se mu něco odpovědět, ale víc jsem se bála mu na to nic neříct.
,,Hm.'' Má odpověď ho nejspíš naštvala. Kdyby jenom naštvala. Oči rozšířil hněvem a zrudl v obličeji.
,,Hm?! To je tvá odpověď?!'' rozkřičel se a já sebou škubla.
,,Dobře panenko jak je libo.''
****
Probudila jsem se znovu do tmy, jako kdyby noc ne a ne skončit. Vyděšeně jsem vstala a rozhlédla se. Krev byla stále na svém místě na zemi. Polkla jsem a navlhčila rozpraskané rty.
,,Hra začíná.''
Celým domem se ozval smích doprovázený pískáním a hadím syčením. Husí kůže se hned ozvala a já se rozklepala. Bylo to frustrující.
,,Uteč, uteč! Uteč!'' Na nic jsem nečekala a utíkala pryč. Syčící hlasy co říkali abych utekla byli všude kolem mě. Vběhla jsem k hlavním dveřím a zase je otevřela. Pokračovali další chodbou. Otočila jsem se, že vymyslím jinou útěkovou cestu, ale když jsem se otočila stáli tam loutky.
,,Chyťte ji!" zasyčel hlas a já nečekala. Utíkala jsem tmavou chodbou dál a dál. Bušení mého srdce jsem měla až v uších. Oči mě zrazovali a já nevěděla kudy kam. Ve vteřině všechno utichlo a já stála v tmavé chodbě, sama. Slyšela jsem jenom svůj dech. Dezorientovaná zmatená.
,,Co takhle omluva?" zaslechla jsem za zády. Otočila jsem se a doufala že stojím v tváři v tvář té zrůdě.
,,Nech mě jít."
,,Až se zabiješ zlato. To je na tom to kouzelný," řekl posměvačně.
,,Proč?"
,,Protože odtud nikdo neodchází živý!'' řekl temně a mě naskočila husí kůže po celém těle.
,,A hlavně se nesnaž mě okouzlit panenko.."
,,Scarlett."
,,..stejně chcípneš."
_____
Ahojte!
Nemohla jsem dlouho nic napsat, protože noťas prostě vypověděl službu. Tak budu psát krátké díly na mobilu :)
Omlouvám se za chyby a za krátký díl :( :* Hope u like it :3 xx