Loutkař [Harry Styles]

5. kapitola - $$$

Stála jsem na místě jako přikovaná. Bála jsem se udělat nějaký pohyb, kterým bych mohla vydat jakkýkoli zvuk. Dýchala jsem přerývavě a docela nahlas, proto ze mě lil pot ještě více. Co bude teď? Jak mě vystraší teď? Chci odtud pryč. Slza beznaděje a strachu ukápla a nechala jsem ji téci, jen ať teče. Jsem vystrašená k smrti.

,,Ale copak panenko?'' Zaslechla jsem hlas za sebou. Ne. Ne. Ne! Začala jsem utíkat pryč do domu, ale slyšela jsem za sebou kroky. Jde zamnou, jde to ukončit. Schovala jsem se za roh a bláhově si myslela že mě neuvidí. Když ze zdi vyšel muž. Ani se na mě nepodíval. Byl nápadně podobný mému otci a šel do kuchyně. Moje zvědavost byla větší než strach. Chtěla jsem vědět co tady dělá. Šla jsem tichými opatrnými kroky za ním. Došel do kuchyně. Chvilku stál před šuplíkem ve kterém ani nevím co bylo. Otevřel šuplík a vytáhl sekáček na maso. Vystrašeně jsem vykulila oči a dala ruku před pusu těsně předtím než si usekl kus ruky. Krev začala stříkat do vzduchu a všude po kuchyni, ale muž se ani nehl. Stál bez hrutí se sekáčkem v ruce a krvácející rukou. Pak se podíval na mě a usmál se. Během vteřiny začal sekáček zabodávat do sebe a přitom se na mě díval. Díval se na mě těma krvavýma očima plných zloby.

,,Neutečeš mi. Vždy tě najdu. Tohle je moje doupě. Moje teritorium. Ty jsi jenom malá myška, malá panenka,'' zašeptal zamnou. Byla jsem více než vystrašená. Moje srdce nestíhalo údery, moje oči nepobírali krvavý záběr a mé nohy? Ty se hned podlomili. Upadla jsem a mozek vypl. Nemohla jsem dále psychicky snášet tohle. Omdlela jsem a v hlavě se mi zrodili vzpomínky na dobu kdy jsme byli rodina. Mamka, taťka, sestra a já. Všechny ty výlety a šťástné úsměvy. Chci zůstat tady s nimi, ale vím že když se probudím zase začne peklo. Nezvládám to, moc se bojím. Už se nechci nikdy probudit, nechci zpět do ''svého'' domu. Chci být se svou rodinou, chci být zase šťastná jako před léty. Ale tenhle sen dlouho netrval a zase se vrátil do původní podoby. Tmavý pokoj, světlo svíce a tma za okny.

,,Tak už mě zabij! Sakra!'' rozkřičela jsem se a začala beznadějí brečet.

,,Tohle je hra a šťastný konec nečekej.''

____

Další díl jena světě, sice trochu pozdě, ale přece :) Děkuji za votes a komentáře :3 jste úžasní a za to vám děkuji :) Co nejdřív napíšu další :3

xx