Naprosto Normální Vánoce /feat. Gejmr, Stupid0girls

1.

,,Balit! Balit! Balit!" začala na nás stále dokola křičet Sim, které už pomalu docházely nervy z toho, jak jsme se s Mad místo balení věcí neustále hadaly.

,,Stejně mám pravdu," usmála jsem se nevinně na svou mladší sestru. Ta mi věnovala jeden ze svých známých vražedných pohledů, ale dále mě ignorovala. Stejně jako já ji.

Do své oblíbené cestovní tašky jsem si dala jen nejdůležitější věci, tudíž elektroniku a nějaké oblečení, a s taškou jsem se vydala do chodby u hlavních dveří.

,,Za jak dlouho pojedeme?" zeptala jsem se mámy, když jsem ji potkala v chodbě. Ta mě taktéž spražila skoro až vražedným pohledem. A potom, po kom je Mad, že...

,,Jedeme za chvíli, ať tam stihneme dojet do večera!" prohlásila mamka a zmizela ve své ložnici. Já zatím šla za Mad.

,,Ségra, za chvíli prý jedeme, takže se už oblíkej," křikla jsem po Mad a sama se šla převléct.

***

Cesta proběhla v pohodě. Vlastně v autě bylo ticho kromě puštěného rádia, ve kterém hrály nejčastěji vánoční koledy, nebo písničky nějak spojené s Vánocemi. Všichni v autě mlčeli a jen se snažili přetrpět tu dlouhou cestu.

Stejně nechápu, co všichni s těmi Vánocemi mají... Prostě obyčejný svátek. Já mám na vánocích nejraději, že vždy jedeme k babičce, která však bydlí kousek od Prahy. Tam se vždy sejdeme celá rodina včetně tety Ali, mé sestřenice Eli a bratrance. Babička je samozřejmost... Potom ještě děda.

Vánoce sami o sobě pro mě nemají žádný význam. A to asi proto, že neumím vybírat žádné dárky pro nikoho v mém okolí a prostě obecně nemám ráda dávání dárků. Hlavně ale nemůžu vidět své přátele, zato však trávím čas se svou rodinou. Je to složité.

A tak teď sedíme v autě. Je dvacátého třetího prosince. Zítra je Štědrý den... V kufru auta máme spoustu dárků pro naše příbuzenstvo, včetně našich zavazadel, abychom tam mohli týden přespat. Jako každý rok.

Táta řídí auto a jen znuděně poslouchá vánoční písničky. Máma obvolává všechny příbuzné ohledně našeho příjezdu, nebo ty, s kterými se o vánocích neuvidíme. Moje sestra Mad už zase něco dělá na tabletu a já vyhlížím z okna a přemýšlím o letošních vánocích.

Nedá se říct, že Vánoce s rodinou nemám ráda... Mám. Vždy si užijeme vánočního pohodlí strávené s rodinou. Ale je to moc daleko od našeho domova. A navíc už mi je patnáct.

,,Těšíte se za babičkou?" přerušila mě ze zamyšlení máma. Já se podívala jejím směrem, avšak zamyšlený výraz jsem nezměnila. Mad také konečně odtrhla pohled od svého tabletu a věnovala ho mámě.

,,Já se těším! Hlavně na sestřenici Eli a bratrance Michala," zvolala Madla (poznámka by madla: já se takhle normálně nechovám, Jojo mi tu ubrala věk). Já nad ní pouze protočila očima, ale stejně jsem se pro sebe trochu pousmála. Pravda byla, že vždy jsme trávili čas s těmi dvěma. A nebylo divu, navíc, když tam Michal vždy přinesl svůj herní notebook. To se potom patřil Minecraft...

,,Ale jo..." odbyla jsem matčinu otázku. Neměla jsem náladu odpovídat. Místo toho jsem tvář přitiskla opět k oknu a začala znovu přemýšlet. Mad mezitím stočila pohled zpět k tabletu a začala do něj opět něco ťukat.

***

,,Ahoj babi!" pozdravil Mad hlasitě babičku, která se přišla podívat, jací výtržníci jí zaparkovali na zahradě. Líně jsem vystoupila z auta, popadla svoji tašku, a šla se také podívat za babičkou. Cestou jsem si nemohla nevšimnout černého auta, které parkovalo hned vedle nás. To znamená, že už jsou tady.

,,Ahoj Madlinko ( poznámka by madla 2.0 ne nebude tam moje jméno), ahoj Jojinko*..." (*nechce se mi vymýšlet nějaké jméno, tak sem dám prostě svoji přezdívku...) pozdravila nás babička a, když jsem se dostala dostatečně blízko, obě nás stiskla do pevného obětí. Myslela jsem, že nás udusí.

,,Ahoj babi," pozdravila jsem taktéž, když už nás obě pustila a já se mohla konečně nadechnout. Hned jsem se snažila nabrat co nejvíc vzduchu.

,,Pojďte dovnitř... Mám tam pro vás připravené nějaké dobrůtky. Jo a Michal s Eliškou už dorazili, tak si s nimi můžete jít hrát," vedla nás babička dovnitř a já jen nad jejími řečmi protočila očima. Tohle je pokaždé, když babičku navštívíme. Pokaždé se k nám chová jako k dětem. A upřímně mi to vadí. I přes svůj názor jsem jí však následovala dovnitř, i když znuděný tón šel lehce poznat.

,,Tákže... Budete spát tam, kde vždycky... Teď ale pojďte do kuchyně... Udělám vám čajíček," s tím babička pokračovala přes chodbu až do kuchyně, kde hned vzala konvici, do které napustila vodu. Když se na nás otočila, aby se nás zeptala, co chceme za čaj, jen jsem ji odbyla.

,,Mad... Vyber mi nějaký ovocný čaj," a s touhle větou jsem vstoupila do obýváku, který se nacházel hned vedle kuchyně. Když jsem si všimla tří lidí, kteří už seděli na gauči, usmála jsem se. (poznámka by madla 3.0 jojo by byla bez čaje (no jo@_@))

,,Ahoj," pozdravila jsem jednoduše všechny tři naráz. Teta Ali se ke mně hned otočila a věnovala mi jeden ze svých zářivých úsměvů. Já se pohledem však přesunula na sourozence, kteří právě seděli na gauči a lehce se pošťuchovali.

,,Ahoj Jojo!" pozdravil mě Michal, který právě jejich sourozeneckou bitku vyhrál. (Promiň Eii)

,,Ahoj," pozdravila jsem speciálně jeho nazpět. Tašku s věcmi jsem hodila na zem vedle gauče a sedla si mezi Michala a Elišku... Radši. Nechtěla jsem, aby mezi nimi propukla nějaká další sourozenecká bitva, i když s Mad jsme to znaly dost dobře.

,,Kdy jste přijeli?" nenapadlo mě lepší téma, do kterého by se mohla zapojit i teta. Přece jen, jinak bych se asi ptala na hry, nebo na YouTube. Zjistila jsem totiž, že Eli i Michal YouTube sledují. A s Mad tohle byla jedna z mála věcí, které nás spojovaly.

,,Ále.. Přijeli jsme nějak před hodinou. Moc dlho tu nejsme," pokračovala teta nadšeně v konverzaci. Za chvíli za námi došla i Mad, která všechny pozdravila a následně si sedla vedle Michala. Do rukou si opět vzala svůj tablet a ignorovala konverzaci kolem sebe.

,,Jo, už jsme si stihli odnést věci do našeho pokoje a dostat čaj," nezapomněl se Michal pochlubit, nad čímž jsem pouze protočila očima. Stejně jsem se ale po chvíli usmála, protože mi jedna věc byla jasná...

Vánoce začaly...

První kapitola mého vánočního speciálu. Snad jste si ji užili. Zbylých sedm kapitol budu vydávat postupně až do Štědrého dne...

7 dní do Vánoc