Naprosto Normální Vánoce /feat. Gejmr, Stupid0girls

3.

Probudil mě nepřestávající pohyb vedle mě. Bohužel jsem věděla, co, nebo spíš kdo to je. Mad se zase začala ošívat. A, i když jsem chtěla spát dál, věděla jsem, že už neusnu.

Na gauči jsem se posadila a podívala se po pokoji. Uprostřed pokoje byl rozložený gauč, na kterém jsme spaly já, Mad a Eli. Michal, chudák, byl odsouzen, aby spal vedle gauče na nafukovací matraci.

Unaveně jsem si oddechla a do ruky vzala mobil, který byl na menší skříňce hned za mojí hlavou. Když jsem hned obrazovku rozsvítila, všimla jsem si, že je sedm hodin ráno. Na to, že jsme šli spát někdy kolem půlnoci, je to docela dobrý...

Vzhledem k tomu, že mě nenapadlo, co jiného dělat, zapla jsem Minecraft na telefonu a začala hrát. Co jiného taky dělat v sedm hodin ráno, když nemůžete spát?

Po chvíli se probudil u Michal, který hned vstal a všechny nás zkontroloval pohledem. Pouze jsem mu zamávala a dál se věnovala svému Minecraft světu, protože narozdíl od něj, já vstát nemohla.

Na gauči jsem totiž ležela hned u stěny, Madla spala uprostřed a Eli byla odsouzena na kraj. O Michalovi nemluvě. Takže jsem tam jednoduše byla uvězněna.

Michal si v klidu vstal a opustil náš pokoj. Já jen tiše zaúpěla, jak jsem taky chtěla pryč. Navíc se mi pomalu vybíjel telefon.

***

,,Dobré ráno," pozdravily naráz Mad a Eli, které se po dvou hodinách odvážily přijít na snídani. Kdyby se někdo ptal, jak jsem se odtamtud dostala, tak mi Michal pomohl přeskočit Madlu, tudíž.... dostat se z gauče.

,,Dobré ráno dětičky," pozdravila babička ty dvě. S Michalem jsme si vzájemně věnovali protočení očí, zatímco si holky sedly naproti nám. Babička nás totiž předtím pozdravila úplně stejně.

S Michalem jsme se předtím rozhodli, že ty dvě necháme spát a půjdeme raději do kuchyně na snídani. A samozřejmě, že naše milovaná babička už byla vzhůru. Ještě nám vyřídila, že máma s tátou a tetou jeli do nejbližšího obchodu nakoupit nějaké jídlo. Vzhledem k tomu, že to bylo před víc jak hodinou, tak mě fakt zajímá, kde ten údajný nejbližší obchod je. Beztak se vrátí s několika taškami...

,,Copak byste si daly?" optala se hned babička a už vstala, aby jim mohla začít chystat snídani. Samozřejmě, že hned postavila vodu na čaj.

,,Co jste měli vy?" zeptala se Eli, která nejspíš nemohla na nic přijít. Michal pokrčil rameny a já se jen tichým "chleba" snažila naznačit, že jsme měli pouze starý chleba. To by se museli rodiče uráčit přijít domů s jídlem.

,,Kde jsou vlastně máma s tátou?" začala se Mad rozhlížet po kuchyni v domnění, že je někde spatří. Eli si nejspíš uvědomila stejnou věc, jelikož se taky začala dokola otáčet.

,,Před víc jak hodinou jeli na nákup," prohodila jsem s nezájmem a opřela si bradu do dlaně. Holky chápavě přikývly a nejspíš by se i ptaly dál, jelikož Eli už chtěla něco říct, jenomže babička byla rychlejší a rychle před ně položila namazané chleby.

Holky si je s poděkováním vzaly a pustily se do své snídaně. Takže s Michalem jsme neměli nic lepšího na práci, než ty dvě pozorovat.

,,Děti! Jsme doma!" celým domem se ozval pro mě i Mad známý hlas naší divné maminky. Chvíli na to se i ozvalo prásknutí dveří.

Připadalo mi to tak strašné a trapné, že jsem si na férovku pleskla dlaní do čela. Hned na to se ozvalo hlasité plesknutí a následný Michalův smích. Normálně bych po něm už hodila vražedný pohled, jenomže tentokrát jsem se zamyslela. Jeho smích už jsem dlouho neslyšela, ale připadalo mi to, jako bych ho znala už dlouho a slýchávala ho každý den. Nejspíš jsem se už fakt zbláznila, když tady přemýšlím nad smíchem svého bratrance!

Michal se uklidnil až tehdy, kdy do kuchyně přišla teta Ali a za ní i naše šílená maminka. Tátu jsem spatřila za nimi, jak nese několik tašek a vypadá na omdlení.

,,Jak jsem si myslela... Byl to rozhodně trochu větší nákup," povzdechla jsem si. Vždycky mám ohledně mámy pravdu...

,,Byl! Víš, co všechno jsme nakoupili? Něco z toho můžou být možná i další dárky!" vyprávěla máma nadšeně. My čtyři 'údajné děti' jsme jen protočili očima, zatímco babička částečně zuřila.

,,Ale uklidni se Simi! Dárky přece nosí Ježíšek!" stála si babička za svým, i když nikdo v téhle místnosti už na Ježíška nevěřil. Už ani Mad, které sice bylo už třináct, ale stejně byla z nás nejmladší. (Koment by madla: JOJO TAKŽE ZAPRVÉ NENÍ MI UŽ 13 A EIKO JE MLADŠÍ NEŽ JÁÁ. PROČ TU ZE MĚ DĚLÁŠ MADLÉ DÍTKO?😂(nevím, o čem to mluvíš #jojo))

,,No jo, ale i Ježíšek chce občas pomoct. Jen počkej, až ti ukážu, co jsem koupila.." radovala se máma dál. S Mad jsme si vyměnily pohled alá zabij mě, i když na Štědrý den...

To mi připomnělo... Dnes je dvacátého čtvrtého, tudíž Štědrý den a Štědrý večer a pravé Vánoce. I když jsem věděla, že to bude vypadat jako každý rok, stejně jsem se i trochu těšila. Přece jen, každý slaví Vánoce jinak.

,,Neříkej to tady před dětmi! Běž si to prosimtě někam uklidit, my teď budeme dělat bramborový salát," vyhnala babička mámu pryč. Ta jen posmutněla a chtěla zůstat, naštěstí ji teta Ali začala násilím tahat přes chodbu až do jejího pokoje. Babička se následně podívala na nás.

Takže my jsme prosím pěkně děti... Michal, který už dávno udělal maturitu a dokonce šel i na vysokou, ale minulý rok z ní s nějakým neznámým důvodem odešel. Já, která se nějakým záhadným způsobem dostala na střední. Eli, která si už střední vybírá, a o rok mladší (koment by madla: JÁ JSEM ALE STARŠÍ NEŽ EIIII) Mad, kterou sice stále odsuzuji (ehm.. ehm.. co?), ale už je v osmé třídě... Prostě babička... (Tak se ti tedy omlouvám no °#°')

Jak jsem už předtím říkala, každý rok to je to samé a taky, že každý rok děláme všichni společně s babičkou bramborový salát na večer. Akorát minulý rok se pouze Michal nějakým způsobem vymluvil, i když stále nevím jak. Babička nechtěla z 'naší' tradice opustit, a tak zase zadala různé úkoly.

Michal šel pro brambory a já pro ostatní zeleninu, takže mrkve, ta divná bílá zelenina, kterou nikdo nemá rád, a tu hnusnou kukuřici! Eli šla pro tu majonézu, která se tam dává, vajíčka a okurky, no a Mad... Ta byla v klidu v kuchyni, chystala velkou misku a něco, čím se dá míchat.

Mučení při vaření začíná...

5 dní do Vánoc