Schovávám se za dveře svého pokoje,
kde na papíry svoje verše píšu.
Okolí diví se z mého postoje
a říká mi: ,,Jen si buď sama, princezno veršů.
Jen si tam hnij
a poslouchej toho Mozarta.
Jen si tak takhle podivně ve hloupostech žij,
div se pak, že Tě nebude chtít žádná parta.
Neplakej pak, že jsi tady sama,
a že nemáš přátelé a zájmy pravé.
Nediv se nám, že nechceme, abys byla s náma,
když Tvé chování je nezdravé.
Málo se usmíváš, málokoho si k tělu pustíš,
a ještě míň ke své duši.
Často smutná jak vdova chodíš,
přitom smích Ti více sluší."
Jen říkejte si svoje,
raději budu sama, než s někým falešným.
Nemusíte chápat mé postoje,
já budu od Vás mizet jak komínový dým.
ČTEŠ
Básně jedné tmavovlásky
PoetrySbírka básní o různých tématech z pera jedné dívky. Každý pátek nová báseň! První obal mi vytvořila LindaVyllOficial. Děkuji! Druhý obal Vám přináší @MattLibertas, děkuji moc! Třetí obal udělal @uniquestillinski, též díky.
