Ráno probíhalo jako každé jiné. Až na to, že dnes byla kvalifikace. Veronika už chystala věci a její mamka mě dávala do kupy. Česala mě a kartáčovala. V jednou místě mě, ale zatáhl a já cukla.,, Nevrť sebou psisko jedno" zařvala a plesklamě přes zadek. Mírně jsem zakňučela a ona dále pokračovala v mé úpravě. Po pár hodinách jsem vyrazily. Celou cestu jsem spala. Jely jsme okolo dvou hodin. Když mě Veronika vytáhla z kufru, chtěla jsem se rozběhnout za ostatními psi. Zastavilo mě v tom však ostré škubnutí vodítkem. Veronika si vodítko skrátila tak, že bylo maksimálně napnuté a obojek mě řezal do krku. Vešly jsme do velké budovy. Já všude cítěla pachy různých psů, že se jimi to tam hemžilo. Veronika přistoupila k jakésimu muži, ten jí odpípnul papírek co držela v ruce a dal jí startovní číslo. Přilepila si ho na triko a šla semnou ke cvičišti. Moc jsem se na závod těšila. Trochu se semnou proběhla a skočila jeden skok.
Za chvíli jsme šly na řadu.,, S číslem 109 je to Veronika Raztivá s fenou Merelin Monreou" prohlásil komentátor a já a s Veronikou jsem vběhly na závodiště. Když zazvonil zvon začaly jsem dkákat. Tunely, houpačky, skoky a můstky jsem zvládla hravě a letěla jsem jako vítr. Když zazvonil zvon, který oznamoval konec závodu, komentátor prohlásil,, Tato dvojice zvládla dráhu za neuvěřitelných 34 sekund, to je zatím nejlepší čas". Veronika se šťastně usmála a pohladila mě po hlavě. Byla jsem vítězka.....
ČTEŠ
Vítězka /Short Story/ ✔️
Short StoryTen nejrychlejší..... Ten nejlepší....... Ten nejmrštnější.... To je Vítěž... Většina lidí si myslí, že psi co závodí v soutěžích se mají pohádkově. Ne vždy to mu tak je...
