Ráno bylo krušné, vše se chystalo na velkou věc. Mistrovství. Veronika balila věci a její mamka mě naposledy prohlídla. Naložili mě spolu s věcmi do auta a jelo se. Na mistrovství jsme dojely za několik hodin. Vytáhly mě z auta a Veronika si na maximum zkrátila vodítko. Začala jsem se dusit, ale nevzdorovala jsem. Vešly jsme do velké budovy. Všude bylo plno psů různých ras a velikostí. Dostaly jsme startovní číslo a šly do přípravné místnosti. Všude panovala nervozita a napětí. Proskákaly jsme si několik skoků a na mě padalo napětí.,, Jako další nastupuje Veronika Raztivá z fenkou Merelin Monreou "ozval se hlas z mikrofonu a já s Veronikou vešly na plac. Při jednom kroku se mi podlomila packa a zabolelo mě to. V mžiku jsem, ale na bolest zapoměla a při zazvonění zvonu jsem s Veronikou vyrazila na trať. Z větrem o závod jsme se hnaly přes překážky. Všechny skoky jsme hravě skončily a přišel tunel. Při probíhání mě opět píchlo v pacce, ale já to nevnímala. Proběhla jsem a mířila na další skoky. Jako poslední byla houpačka. Vyběhla jsem nahoru a v noze mě ošklivě píchlo. Už jsem chtěla seběhnout dolů, noha se mi ale podlomila a já padala. Vše se zdálo jako zpomalené. Padala jsem dolů. Než jsem dopadla na zem. Něco mě hodně bouchlo za zátylekem. Ozvalo se hlasité křupnutí a já upadla na zem. Nic jsem necítila. Slyšela jsem pouze tlumené hlasy...
Ležela jsem na něčem studém. Moje tělo jsem již vúbec necítila. Pouze jsem sebou občas škubla. Slyšela jsem tlumené hlasy, ale nedokázala jsem je rozpoznat. Pak jsem, ale slyšela něco velmi jasně,, Ukončíme to ". Co se děje? Pak jsem cítěla pouze ostré píchnutí a poté nic. Moje víčka klesla a já naposledy vydechla...
Konec.
ČTEŠ
Vítězka /Short Story/ ✔️
Short StoryTen nejrychlejší..... Ten nejlepší....... Ten nejmrštnější.... To je Vítěž... Většina lidí si myslí, že psi co závodí v soutěžích se mají pohádkově. Ne vždy to mu tak je...
