Probral jsem se po noci. Opět mě bolela hlava z přemíry blikajících psychadelických světel. Přemýšlím, kdy jsem naposledy byl člověkem. Nemůžu říct, jak dlouho jsem spal. Není tu noc či den. Jen nekonečné nic. Kolem mě proběhl krysák. Krysí kamarád, bloudící stejným bludištěm jako já. Jeho okraje kostičkovatě svítili.
Opile jsem zavrávoral a vydal se hledat cokoliv, co by mi pomohlo. Možná, když najdu teď smajlíka, tak se dostanu ven. Možná už to bude TEN konec. Vždy když jsem ho našel bludiště se změnilo, avšak zůstalo na stejném místě. Bez možnosti útěku.
Našel jsem hexagon. No, smajlík to nebyl, ale za zkoušku to stojí. Vkročil jsem do něj a celé místo se obrátilo. A mě se obrátil žaludek, pak jsem se málem pozvracel. Bohudík, nebo bohužel nebylo už co zvracet. Zásoby došli už před nějakou dobou. Otočil jsem se za roh a viděl jsem ho - SMAJLÍKA. Vstoupil jsem k němu a začal ho láskyplně obímat. Je to zde? Je tu konec?
Bludiště se opět resetovalo. A já musel začít hledat znova. Jsem tu ztracený napospas osudu. Vědci z VR laborky už na mě zapoměli. Myslím, že snad mě někdo vidí, ale nemůžu si být jist. Začal jsem přemýšlet zda-li je čas sníst krysáka, mého krysího kamaráda. Pak jsem si uvědomil, že bude chutnat jak pixely a zvedl se mi opět žaludek.
Pixely chutnají jak sloní řit.
ČTEŠ
Smrt Ternetovi!
HumorIvan Ternet byl běžným sovětským vědcem - dokud nevynalezl věcičku zvanou internet. A nyní chce celý svět jeho smrt. Píchněte se do prdele, neboť tohle je komedie léta. Tohle je chujovina, která rozesměje vaše babičky. Tohle jsou zvratky hovnocucu...
