Vánoční kočka (Supernatural fanfiction)

Cizí deník

V džínách, tričku a flanelce se Bobby cítil o moc líp. Při pomyšlení, že ho ta maškaráda s oblekem čeká ještě minimálně zítra, se skoro oklepal. Kdo vůbec tuhle naškrobenou hrůzu vymyslel?

Pořád po očku sledoval Deana, který vypadal jako praštěný pavlačí, i to převlékání mu víc nešlo, než šlo. Bylo mu jasné, o co jde, ale nechtěl si připustit, že by to bylo až tak zlé. Prostě nesmělo. Sam na něco přijde a do té doby budou Deana držet alespoň tak nějak mezi živými.

Dean se po chvíli v malé, ušmudlané koupelně zase cítil víc jako člověk. Vyhnul se pohledu do zrcadla, aby si ten pocit nezkazil. Udržoval se... funkční. Skoro bylo ale těžší přesvědčovat sám sebe, než Bobbyho.

Bylo dávno po poledni, za chvíli se začne smrákat, čeká je nejdelší noc roku...

Normálně by to chtělo nějaký oběd, ale Dean teď vlastně vůbec neměl hlad.

Soustřeď se na to, kvůli čemu tu jseš. Nejen v podělaným Denveru. Jasný?

Poslední z Bobbyho nenápadných pohledů zpříma opětoval, už toho měl tak akorát dost.

„Tak jo... what's in the box, Bobby?" kývl ke krabici na důkazy. Něco, co vypadá zajímavě.

„To nevíš, že dárky se otevíraj až na Boží hod?" ušklíbl se Bobby. „Ale že jseš to ty... Jak jsi mluvil o tom požáru, tak jo. Je to divný a i místnímu šerifovi to přijde divný, takže by to nejradši viděl aspoň tisíc mil odtud. Podle těch věcí v krabici jsme tu totiž měli kolegu, ale zas tak zblízka jsem to nezkoumal. Hlavně je tam deník."

„Mhm," broukl Dean, nadzvedl obočí a udělal místo na stole, kam už si stačil hodit laptop. „Jsme hodný děti, můžeme rozbalovat. Nějaký to čtení..." Věta vyzněla do ztracena. Byl rád, že je tu s Bobbym, strašně rád, ale... Sam mu chyběl víc, než si dokázal přiznat. S ním by tohle šlo uplně přirozeně.

A není to spíš o tom, že se sotva dokážu soustředit na to, co se děje okolo, kvůli tomu, co se děje ve mně, hm?

„Mrknu na to, jo?" dodal tak nějak prázdným tónem.

Bobby vzal krabici a postavil ji na stůl. Deník podal Deanovi a sám si prohlížel, co zbylo uvnitř. Pistole, dvě kudly, upilovaná brokovnice, dost podobná té, co vozil Dean, ale snad ještě kratší, skoro pistolová verze. Pár dřevěných kolíků, škoda, že nevěděli, z jakého dřeva jsou, možná by se jim mohly hodit.

Dean mezitím listoval mírně zažloutlými stránkami.

Byl to zvláštní, skoro nostalgický pocit, jako když se kdysi se Samem řídili tátovým deníkem. I když tenhle kousek byl o dost stručnější. Neznámý Lovec nikde neuvedl svoje jméno, na ostatní mu stačily iniciály, nebo očividně kódová označení.

Data, telefonní čísla, několikaslovné poznámky, náčrtky a odkazy na literaturu. Všechno začínalo létem 1990 – obvyklí podezřelí, celkem jasné případy, u valné většiny poznámka „vyřízeno" nebo jen „X". Jen občas písmem, které svědčilo o vzteku, připsáno „předal jsem" nebo „otevřené".

Dean projížděl ten systematický seznam starých kauz jen letmo. Autor se nezdržoval s ničím, co by vážně připomínalo deník jako deník, takže o jeho osobním životě se nedalo zjistit nic.

Na začátku roku 2013 před několika prázdnými listy seznam končil. Případem s jakousi čarodějnicí, uspokojivě uzavřeným.

A znovu začínal lednem 2015. S naprosto odlišným stylem zápisků.