Severusův dar (HP FF, adventní kalendář)

24.12. Ret

„Ty jsi to věděl?“ zeptal se Harry, když se ocitli se Severusem sami v kuchyni jinak plného domu. 

„Že jsou Weasleyovi tolerantní rodina? Jistě,“ potvrdil Severus, spokojený, že jeho plán vyšel. Přesně jak očekával, všichni byli Harryho přítomností nadšení a vyjádřili mu svoji podporu. Dokonce i Ronald se zdál se situací srovnaný.

„Děkuji, Severusi,“ zašeptal Harry a přistoupil ke staršímu muži blíž, „tohle je nejlepší dárek, jaký jsem si mohl přát.“ Zkoumavě se zadíval do hlubokých očí temně oděného mistra lektvarů, který vypadal mezi vší tou vánoční výzdobou, která se rozlézala po celém Doupěti, poněkud nepatřičně. „Ale možná bych ještě jedno přání měl,“ zamumlal a vrhl pohled ke stropu, kde se nevinně vznášelo jmelí.

Severus sledoval směr, kterým se mladý muž díval, a pobaveně se ušklíbl. Byl si jistý, že ta snítka tam ještě před chvílí nebyla, takže ji tam musel přičarovat Potter.

Skryl potěšený výraz, který se mu snažil usadit na obličeji, a sklonil se k té čekající tváři téměř na dotek. Všiml si, jak se Harry zachvěl a v očekávání přivřel oči, když svým dechem jemně polechtal jeho ret.

„To ti rád splním,“ zašeptal a překonal zbylou vzdálenost, aby se jejich rty konečně setkaly v prvním lehounkém polibku.

Veselé Vánoce!