Lotos

1. Kapitola

     Seděla jsem na zemi a čekala, až přijde ředitel, aby zjistil, jestli bych tu mohla být.
     Bála jsem se. On mi přišel hrozně tajemný a strašidelný, ale nevím, co jsem měla jiného zatím dělat, ale doufala jsem, že mi strýček pomůže, abych se .
     Jsem Sayuri Gojo. Jsem neteř nejsilnějšího mága Satoru Goja. Je mi 14 let a měřím 168 cm. Na můj vzrůst jsem dost malinká.
     Když mi bylo asi 10 a strýčkovi 24, tak jsem byla vyšší než on. On byl ten, který strašně moc pomalu rostl, ale teď je vysoký a bere mi moje věci a dělá si kvůli tomu ze mě srandu, ale já se mu jednou pomstím.
     Přišla jsem sem na Tokyo Metropolitan Curse Technical College, abych se naučila ovládat své jujutsu a zabila všechny nežádoucí tvory!
     „Omlouvám se za zdržení, měl jsem něco na práci." přišel ředitel. Mám z něho strach, stejně jako z jeho Proklatých loutek. On je plete a pak je posílá proti svým, někdy i budoucím, žákům, aby je přiměl mluvit a ukázat mu své schopnosti, co měli.
     Strašně jsem se ho bála. Nevypadá jako mírumilovný člověk, natož jujutsu mistr jako Gojo.
     „Masamichi, tohle je moje neteř Sayuri. Chtěla by tu studovat, protože neumí ovládat své jujutsu." Řekl strýc a mně se začali potit ruce.
     Tohle bude špatný, hodně špatný. „Proč chceš být na téhle akademii?" Zeptal se. A je to tady. Teď na mě pošle Cathy a já ji budu muset nějak zastavit.
     Masamichi Yaga, byl opravdu strašidelný.
     „Sayuri, jsi v pořádku?" Zeptal se mě a já se lekla. Ne nejsem v pohodě kvůli vlastnímu jujutsu.
     Moje jujutsu bylo ovládání temných sil přírodních živlů. Bylo to divné, ale já jsem za to byla ráda.
     Strejda říkal, že ta schopnost byla legendární a je jen hrstka Čarodějů, co jí z části umělo, protože byla na naučení velice náročná. A já měla tu smůlu, že jsem ji dostala jako dovínku od toho tvora, co mi později zabil mé vlastní rodiče.
     „Ano jsem v pořádku, jen se trochu bojím." Přiznala jsem se a on se pousmál. Jeho úsměv byl upřímný, jako by ho ani nepřekvapovalo, že jsou uchazeči o tuto školu nervózní. Zároveň byl strašidelný jako úsměvy jeho loutek.
     Zhluboka jsem se nadechla a pevně stiskla látku na svých kalhotách. „Přišla jsem sem přepsat svůj osud. Osud mi byl předurčen, ale já ho takový nechci. Každý si píšeme vlastní osud, tak proč nemůžu i já? Když mi někdo něco řekne, tak mám dvě varianty. Buď to odmítnu a nebo přijmu. Chci všechno přijmout jako jujutsu čaroděj. Chci si napsat nový osud jako žák a později být na stejné úrovni jako je Gojo." Řekla jsem na jeden dech, potom ztěžka vydechla a podívala se na ředitele, který se jen pousmál a kývl hlavou.
     „Nebylo ani potřeba Prokletou loutku. Gojo ti ukáže tvůj nový pokoj. S výcvikem začnete zítra. Osobně se přijdu někdy na tvůj výcvik podívat, jak si vedeš. Velmi si mě překvapila, Sayuri." Řekl a odešel pryč z místnosti, kde po něm zůstalo jen několik loutek a Cathy. Já jsem jen překvapeně seděla na zemi a nemohla pobrat, co se teď momentálně stalo. Dostala jsem se na Tokyo Metropolitan Curse Technical College!
     „Jsi výjimečná Sayuri." Řekl strejda a pomohl mi se zvednout ze země. Měla jsem ho ráda za to, jak se ke mně choval, jak o mě pečoval, jak ke mně choval citový vztah jako můj pečovatel.
     „Řekneš mi víc o tvých žácích?" Zeptala jsem se ho, on se pousmál a nadechl se na svůj monolog. „Začnu asi od prvního ročníku. V něm jsou tři, a s tebou za chvilku čtyři, čarodějové. V něm jsou Yuji Itadori, Megumi Fushiguro a Nobara Kugisaki. Itadori je, jak jsi slyšela už ode mě, nádoba pro Sukunu. Kdyby nesnědl ten prst, tak by byl úplně obyčejný kluk a..." Strejda vyprávěl, přitom se usmíval a jeho ruce měl založené za hlavou.
     Měla jsem ho ráda už jenom z jeho úsměvu a jeho hlasu. Vždycky, když jsem byla malá, mi zpíval, a tak jsem se cítila bezpečněji. Zpíval mi ještě teď, ale čas se změnil a teď jsem uměla zpívat i já, jen díky němu.
     Byl spíš jako můj táta, protože moji rodiče byli mrtví. Zahynuli v boji proti velice speciální třídě. Hodně dlouho jsem je oplakávala, ale pak si mě vzal strejda do péče. Řekl mi, co dělá, jak mu to jde, jak to tam vypadá a další věci, které jsem o něm musela vědět. V hloubi svojí duše jsem nechtěla, aby mě opustil.
     Když mi bylo necelých třináct, zjistila jsem svoji sílu. Strejda nebyl rád, ale nemohl očekávat, že se to ztratí. Jujutsu zůstane navždy, aby chránilo nevinné životy normálním lidem.
     „Druhý ročník, tam máme čtyři. Jsou tam Panda, který je opravdu doslova panda, Maki Zenin, Toge Inumaki a Yūta Okkotsu. To je ten můj vzdálený příbuzný. Panda není to skutečná panda, je to náhlé mutované Prokleté tělo vytvořené ředitelem. Něco podobného jako je Cathy, ale více inteligentní, protože má v sobě 3 síly najednou. Maki, původně z rodiny Zenin, odešla na vlastní pěst, protože byla odmítnuta pro její nedostatek prokleté energie. Studuje, aby se stala silnou čarodějkou navzdory tomu, že její vlastní rodina pracuje proti ní a díky brýlím vidí prokleté duchy. Yūta, on byl zpočátku zvláštní stupeň prokletého čaroděje. Jeho starší pozdní dětský přítel byla Rika Orimoto. Já sám jsem ho mentoroval a zapsal ho na tuhle školu a Toge,..." jeho řeč byla tak plynulá až to znělo jako tečení vody v potoku. Já jsem neuměla ani mluvit s kočkou, natož mít takhle pusu v nekonečném pohybu. Můj strýc je prostě neuvěřitelný. „...narodil se s pečetí "Had a tesáky" klanu Inumaki. Má je na jazyku a na obou tvářích, takže je jeho studentská uniforma Jujutsu s vysokým límcem na míru, který pokrývá jeho ústa. Vždycky, když řekne nějaký příkaz, tak ten, na kterého to řekne, udělá." Dokončil svůj monolog strejda a já se na něj usmála.
     „Tak jsme tady." Řekl nakonec, když jsme dorazili do jakési haly. Otevřel jedny dveře a pustil mě dovnitř.
     „Tohle je tvůj pokoj, nějak se zabydli a večeře je v šest, tak nepřijdi pozdě. Jo a výcvik je až zítra od půl deváté ráno." Řekl strejda, musela jsem se na něho usmát a on potom odešel.
     Takže tohle byl můj pokoj. Na to, že je to prostě "normální" škola, tak je to docela pěkně zařízené. Nebylo to tak, že bych čekala luxus, ale je to útulné a já se tady cítím jako doma u strejdy.
     Porozhlédla jsem se okolo a u postele jsem měla své dva kufry. Usmála jsem se nad tím a otevřela si okno. Byl tu hrozný vzduch.
     Sedla jsem si na postel a přemýšlela, co se za tenhle den stalo. Bylo toho strašně moc.
     Začala jsem si malinko broukat. Ráda zpívám, protože mi to připomínalo strýce, jak mi zpíval ukolébavku, když jsem byla malá. (Viz video⬆️). Zavřela jsem oči a malinko zaklonila hlavu.
     Začal foukat jemný vánek. Podle mě to bude dělat sám. Nebylo to mnou. Bylo to přírodou. Doufám.

Oya, oya, oya, je tu další kapitola
Dobře, tak nečekala jsem, že se to bude rýmovat←_←. Ale co nadělám, jinak doufám, že si novou knihu užijete<(￣︶￣)>.

P.S Teď jsem opravila tuhle kapitolu, protože byla jak gramaticky, tak i mluvnici nepřijatelná a mě to rozežíralo moje očíčka. (14.10.2024)

- Vás čokodonut🍩