Chuť Cigaret

🚬0🚬

Posadil jsem se do lavice na nějaké místo, které bylo volné. Byl jsem ve třídě mezi prvními a snažil se nějak zapamatovat tváře a pochytit pár jmen. Přistěhoval jsem se z Ukrajiny do Čech abych mohl nastoupit na uměleckou školu. Rodiče sem jezdili za práci, takže jazyk ovládám jenže neznám města nic. Cítím se jakobych tady nepatřil.

Ve dveřích jsem si nemohl povšimnout dlouhána a jeho podezíravý pohled, kterým se na mě podíval. Kráčel si to ke mě svižným krokem než se u mé lavice nezastavil. ,,Co tady děláš? Tohle je moje místo." jeho hlasem mě chtěl postrašit, jenže mě nijak nevyvedl z míry. Jen jsem mu uvolnil místo vedle sebe.

,,Neslyšel jsi? Odprejskni." Řekl. Už jsem chtěl zakročit. Nelíbilo se mi jeho chování, jak mám vědět ,že tady sedí ,když jsem ho ani nikdy neviděl, neznám tuhle třídu. ,,Promiň, já nevěděl, jsem tady nový." snažil jsem se být milý. Nechci si tvořit nepřátelé jako na základní škole, kde jsem jich měl plno.

,,Ou." Začal si zdřejmě uvědomovat jak se ke mě zle choval. Hodil si batoh k vedlejší lavici a posadil se. Nevedl se mnou nadále žádnou konverzaci. Co je s touhle školou? Nikdo s nikým pořádně nemluví, všichni si raději hledí svého. Možná se mi to jejich chování jenom zdá.

,,Nechci znít nějak vlezle ,ale když už jsi tady tak dlouho, nemohl by jsi mi dneska po škole něco tady ukázat?" otočil jsem se na dlouhána ,který pravděpodobně polovičně spal. Okem se na mě podíval a něco si zamumlal pod nosem. ,,Co by jsi chtěl ukázat? Tahle škola není ničím výjimečná." vydechl si. Jakoby mu dělalo problém jenom se mnou mluvit. Říkali mi, že tady lidi budou milejší.

,,Po téhle hodině mám chemii. Mohl by jsi mi ukázat její učebnu." pokrčil jsem rameny a  odsouhlasil. ,,Jinak, jak se jmenuješ? Nějak jsem tvé jméno nepochytil-"

,,Matyáš a už buď zticha jsi jako rádio, pořád ze sebe vypouštíš blbosti." promnul si obličej beznadějí. Splnil jsem jeho požadavky a byl zticha až do konce hodiny ,která následovala. Byla to matematika. Mám celkem rád matiku, dal jsem to i na sobě znát. Na otázky jsem se snažil odpovídat, zatímco jsem schytával podivné pohledy Matyáše.

,,Matyáši, kde je teda ta učebna?" optal jsem se potom ,co jsem si zbalil učebnice matematiky a vyměnil je za učebnice chemie. Dlouhán se zvedl a já za nim běhal doslova běhal. Doufal jsem v to ,že mě dovede na správné místo a taky že dovedl za což jsem mu byl vděčný.

Škola mi končila za šest hodin a tak mi o přestávkách Matyáš ukazoval další kousky školy. Začal jsem se ho i ptát na různé věci jako například vztahy, rodina, koníčky a další blbosti. Budu doufat v to že z nás budou dobří přátele.

,,Chtěl jsem se ti omluvit za to jak jsem se k tobě na začátku choval." Podrbal se na zátylku a vzal si do rukou svou zimní bundu. Jen jsem se na něj usmál a kývl. ,,To je v pohodě, nic se nestalo." ujistil jsem ho aby se necítil třeba blbě.

,,Tak zase zítra?" Řekl ,když už si oblékal bundu s čepicí. Následoval jsem jeho kroky a společně vyšli před budovu školy. ,,Tak zítra." Usmál jsem se na něj a naše cesty se rozešly. On šel směrem k autobusu a já se vydal doleva k mému domu.

Po dlouhé době zpět! Tak schválně jak moc jsem vám chyběla? :D Jinak doufám ,že se vám tato kniha bude líbit tak jako ty předešlé :)