Není o co stát

1. kapitola

,,Pane, mohl byste mi zapálit tu cigaretu, kterou mám v ruce?" Natahuje ke mně Grace netrpělivě svou ladnou ručku s nezapálenou Morriskou. Povzdechnu si. Nenávidím tahle rozpačitá rána, kdy musím předstírat zájem. A takových rán je spousta. Pokaždé si nadávám, a přesto to příště udělám znovu. Zapálím ji cigaretu a stočím pohled k pláži.

Naše turistické středisko stojí přímo na pláži. Jsou tady ubytovací prostory, společenská místnost, sociální zařízení a velká restaurace s barem.

Grace je dvacetiletá dívka, která zde přijela třetí léto po sobě se svými rodiči. Její táta dostane je majitelem tohoto resort a ona svého papá využívá k tomu, aby si mohla užívat se mnou. Jednu noc v roce. Jednu jedinou noc. A od minulého roku se cítím jako v poutech. Zapálit cigaretku sem. Podržet dveře tam.

Jsem zvíře. Jsem lovec. Jsem chlap. Potřebuju dobývat.

Ale ne s Grace, to jsou známé vody, já chci něco nového, neznámého. Jenže ona jako jediná mě drží v šachu. Budu jí rok co rok dopřávat co chce a ona na oplátku mému šéfovi neřekne, jakou večerní zábavu tady doopravdy dopřávám všem těm paninkám.

S velkou neochotou jí zapálím cigaretu, jelikož stále čeká s napřaženou rukou a povytaženým obočím.

,,Děkuji, pane," zatnu zuby. Říká mi pane. Nesnáším to. Mám jméno, proboha.

,,V pořádku, Grace," přinutím se k úsměvu a vydám se do restaurace. Dnes večer přijede nová várka hostů a já si musím opět vybrat. Jestli si nevyberu a dnes v noci budu spát sám, černá mračna se na mě snesou a já budu zítra nepříjemný. Hodně nepříjemný.

x

,,Andreasi," položí mi ruku na rameno Marty. Tento vysoký, štíhlý, černovlasý chlápek je můj šéf. Nesnáším ho. Je hrozně povrchní a vzhledem k tomu, že vlastní celé tohle středisko, může si se mnou dělat, co chce. ,,Připrav společenskou místnost, ano?"

,,Jistě," procedím skrz zuby, vysmeknu se mu a jdu tam, kam mi řekl. Dnes večer zde bude tančírna ve stylu Španělska. Na zdi musím pověsit různé girlandy, sombrera, připravit na stoly vějíře, tequily a další věci. Jsem animátor, tohle není moje práce. A jelikož mě to nebaví a jsem na to sám, zabere mi to zhruba dvě hodiny. Do příjezdu hostů zbývá necelá hodinka. Tento čas využiju k tomu, abych si dal rychlou sprchu, upravil si vlasy, oblékl si černé kalhoty a přiléhavou černou košili s rozepnutým výstřihem. Jsem sám se sebou spokojený a vím, že dneska opět zaboduju.

Jsem už prostě takový.