3. kapitola

14 1 0
                                    

Stojím na pláži a ke mně doléhají zvuky další písničky ze společenské místnosti. Program je v plném proudu, lidé se smějí, pijí, baví, líbí se jim to. Jen já jsem mimo. Za normálních okolností bych právě laškoval buď s Elis, nebo nějakou jinou paninkou, která poslala svého manžela spát anebo je tu sama.

Dívám se, jak vlny narážejí na břeh, přinášejí a zase odnášejí malé kamínky a mušle. Kousek ode mě je malý přístav, kde momentálně stojí jen můj malý člun pro dva lidi. Slunce začalo pomalu zapadat a poslední záblesky se odráží od vodní hladiny.

Uslyším za sebou odkašlání a na malou chvíli zadoufám. Ale když se otočím, stojí tam Marty a mračí se.

,,Za tohle tě neplatím, Andreasi." Je jediný člověk, který mě takhle oslovuje. Mračí se. Neodpovím, povzdechnu si a protáhnu se kolem něj zpátky.

Na baru si objednám tequillu a kopnu ji do sebe. Vyhledám Elis a připojím se k ní. Sedí u stolu s dalšími čtyřmi ženami a hrají bingo.

,,Krasavče, nezatančil sis se mnou," otočí se na mě, ale po očku stále sleduje hru. Posune se na židli blíž tak, že se dotýkáme koleny.

,,Já vím, omlouvám se. Určitě ještě bude příležitost." Položím jí ruku na stehno a ona se samolibě usměje. Zřejmě i ona dnes má svůj cíl, který chce mermomocí splnit.

Hra trvá další půlhodinu, občas jí poradím, občas se rozhlédnu po místnosti. Lampiony na stěnách už jsou rožnuté, hraje stále hudba a číšníci nestíhají obsluhovat. Myslím, že za tenhle večer bude Marty rád. Na hosty udělá dojem a ti si připlatí možná i nějaké služby navíc, o které původně vůbec nestáli.

Když Elis vstane, vykročím směrem z místnosti a ona se vydá za mnou. Mlčky spolu jdeme po pláži směrem k ubytovacím prostorám. Je tady velký hotel a pár chatek pro lidi, kteří chtějí něco málo ušetřit. Já bydlím v chatce, která má jednu místnost – postel, skříň, gauč – a malou koupelnu. Za celé tři roky, co tady pracuju, jsem si nestěžoval ani jednou. Jsem na ten malý prostor zvyklý. Nikdy jsem nespal sám, tak proč řešit velikost mého bydlení? Ženám stačí postel a mně stačí ženy.

Pocit, že nejsem noc co noc sám.

Není o co státKde žijí příběhy. Začni objevovat