Tak jako každý rok, i přes včasné varování obchodních řetězců, jsem ani letos nedokázal zabránit agresivnímu průniku svátků klidu a míru do svého života. A protože jako správný technik mám připravený materiál a nástroje dopředu, rozhodl jsem se už 23. prosince začít připravovat pečenou hmotu obalenou nejen cukrem tolik tradiční právě pro tuto dobu.
Z předem neprozkoumaných oblastí své knihovny jsem vydoloval knihu pyšnící se titulem kuchařka, vzhledem však připomínající spíše starý lexikon kouzel a lektvarů. Vzpomněl jsem si na nebezpečí číhající na uživatele těchto historických datových médií a pod dojmem Jména Růže jsem se pro zvýšení své bezpečnosti při manipulaci s tímto nebezpečným materiálem rozhodl natáhnout na ruce gumové a poté ještě pracovní rukavice. Opatrně jsem nalistoval obsah a zadal heslo Vánoční pečivo... chtěl, ale nezadal. Ono to prostě nemá vstupní řádek. Pozorně jsem předmět prozkoumal a nic. Ne, opravdu to nemá dotykový displej. Dobře, říkám si, zřejmě starší bezdotyková generace, ale ten paperink je fakt dobře udělanej a ta integrace, vždyť ten display nemá ani milimetr. Hledám USB port pro připojení klávesnice, však nějak se tam ten vstup zadávat musí, ne? Nikde nic. Ha, takže ono to má Bluetooth, fajn, hledám tlačítko, kterým spustím konfigurační aplikaci... cože? Jako že ne? Dobře, beru do ruky mobil a vyhledávám Bluetooth zařízení... sousedova televize v obýváku, počítač druhého souseda, najaký krám hlásící se jako Mercedes, hm... zřejmě nějaká nová čínská značka, no co, jedu dál. Čekám deset minut ale nic, co by byť vzdáleně připomínalo značku zařízení, který mi leží na stole se v seznamu prostě neobjevilo. Jdu k počítači a hledám na youtube video, jak se s tím zařízením pracuje...
... Ok, jsem tu, slabá hodinka hledání, pětiminutový video. Podle toho videa to zařízení teda není moc interaktivní, chlap tam otáčel displeje manuálně. Beru do ruky zařízení, a opravdu to funguje, na každém displeji je nějakej text. V tom videu to nazývali stránka. No dobře, žádná html to sice není, ale na to, jak je to starý jsem rád, že to není nabušený zbytečnýma animacema a přehnaným líbivým designem. Ha, našel jsem nějakej seznam, starej design na každé řádce heslo a na druhé straně nějaké číslo... možná port, ale jak se na něj připojit? Jdu zkouknout nějakej youtube, za chvíli jsem tu...
... Fajn, takže ty stránky mají mít čísla, jo ale ve videu bylo dole uprostřed a moje zařízení je má na kraji a ještě k tomu na levým nebo pravým, kdo tohle dělal... ale chápu, nastránkoval jsem na správný číslo, chvíli to trvalo, protože jsem kontroloval, jestli náhodou nejsou na přeskáčku. A pustil jsem se do pečení...
Do svého slovníku jsem zanesl nové slovo... Ingredience... co je mouka, cukr, vejce atd už jsem pochopil... Jako ono je víc verzí mouky? A hladká? Zkouším mezi prstama různý verze a přijdou mi stejný. Jako technik jsem se rozhodl vsadit na jistotu a zprůměrovat jejich výkon, a tak jsem prostě vytáhnul kýbl a všechny je do něj vysypal a pořádně zamíchal. Čtu postup přípravy a prý rukama hněteme... chaa chaa, takovýhle předpotopní postupy, holka, dneska máme už jiný tisíciletí a tak si jdu do skříně pro techniku. Volba techniky není nic jednoduchýho.... Po zkoumání jednotlivých kusů jsem vyhodnotil pravděpodobný přínos pro dosažení cíle. Ruční mixer mi při pohledu na jeho funkční část a velikost kýble s moukou přišel jako šťourání párátkem do slona, tohle chce něco většího... Po půlhodině hledání jsem našel to, co mi přišlo vhodný... kuchyňský robot. Faaajn, takže robotika, tomu říkám mechanizace. Na počítači pouštím video ohledně ovládání CNC strojů a jdu otevřít krabici. Tyjo, není to úplně malý, nerezová miska by skoro pojmula mouku v kýbli... jenže je jí tak o třetinu víc. Pomůže jiná technika a po pár minutách je kýbl zoptimalizovaný na objem mouky, snažím se ho nasadit do robota, ale není to ono... mám zoptimalizovat rameno robota nebo kýbl? Tak když už optimalizuju kýbl, budu v tom pokračovat. Vyrábím zářez, do kterého zapadne přesně rameno toho stroje. Jsem prostě geniální. Zkoumám ovládací prvky robota... jako fajn, robot to je, ale asi nějaká nultá generace nebo co, žádný vstupy pro počítač. Přetáčím video na youtube a hledám porty, který tam ukazujou. Ne, tahle věc nic takovýho nemá. A nevypadá to ani na jinou formu komunikačního rozhraní. Hledám alespoň předvolené programy.... Čísla od jedničky do pěti mi přijdou jako jedna z možností, nechci riskovat a nořím se do manuálu...
... Ok, takže jdu zavřít video o CNC. Tahle potvora ani netuší, co je efektivní výroba. Držím se postupu a vzhledem k požadavku na těsto a obrázkům v manuálu hledám patřičný díl v krabici. Našel jsem, jdu ho připevnit na rameno. Poněkud mne zdrželo hledání kladiva a sekundovýho lepidla, ale nakonec se podařilo. Krok dva: do misky vložte ingredience.... Nadherný slovo, asi si ho oblíbím.... Odkládám manuál, a beru do ruky lexikon kouzel. Mouku mám, cukr, když už ho mám v ruce, tak alespoň dosypu cukřenku, vejce opatrně pokládám na mouku, abych je nerozbil. Ořechy chvíli tvalo vydloubat z čokolády, ale už tam mám i ty. A teď pěkně zařadit jedničku. Ztratil jsem už hromadu času, tak tam dáme rovnou čtyřku.... Mouka se pěkně blbě zametá. Myslím, že v designu robota je drobná chyba, hodilo by se zábradlí nebo jiný ochranný prvek bránící okolí od toho, co následovalo. Viděli jste někdy film Twister? Těch designových nedostatků bylo víc, ale pár stovkových hřebíků zastabilizovalo robota celkem slušně a ten si teď jen přede. Nikde jsem to nenašel, ale ty vajíčka asi měly být natvrdo, že? Ta mašina je úplně rozmlátila, no snad se to ztratí, jen to asi budu muset nechat běžet dýl, aby se skořápky dobře rozptýlily v těstu. Nikdy jsem nevěděl, že vánoční pečivo by se mělo označovat jako „se zvýšeným obsahem vápníku". Poznámka: Podívat se na stránky výrobce, jestli neexistuje upgrade firmware pro robota.
Dobře, hmotu máme, teď jí dát tvar. Prý váleček. Zkoušel jsem to, ale je to dost tuhý, tak jsem raději použil paličku na maso. Řeknu vám, u takovýho pečení se člověk celkem nadře. Vytvořil jsem nádhernou placku, zabírá sice celou plochu linky a musel jsem pořešit i zacpání dřezu, ale mám nádhernou jednolitou placku. Její tloušťka je pět milimetrů ve všech místech, měřeno šuplerou, nejsem přece žádný máčko a rád dělám prvotřídní práci. A když v lexikonu píšou vytvořit rovnoměrnou placku, jednoduchým výpočtem jsem z objemu hmoty a dostupné plochy získal potřebnou tloušťku. A bez kalkulačky, jen tak z hlavy. Beru pravítko a rozděluju plochu na parcely, měřením jsem zjistil potřebnou velikost parcely pro každý kus cukroví, takže udělat mřížku bude v pohodě a všechno půjde jak po másle. Mřížka je úžasná, aplikuju vykrajovátka. Ok, stromeček a rybička už příští rok nebudou (poznámka pro příště: nepoužívat kladivo). Odděluju produkt od odpadu a pokládám produkty na plech. První vrstva byla v pohodě, ty další už tak stabilní nebyly ale Egypťani nám už dávno ukázali krásu pyramid. A dokonce se to vleze i do trouby. Luxusní. Když dám troubu na max, tak by se to mohlo líp udělat, že? Jako ta bílá se maluje cukrem? No dobře... lexikon je lexikon... prý do pytlíku a ustřihnout roh, jako... nic moc teda, moc to neleze, ale zkušenosti předků jsou nezvratný a ta bílá krásně kontrastuje s nádhernou barvou produktu... Batman by mne pochválil, jen asi budu muset chvíli větrat, pečení není žádná sranda.
Musel jsem jít ke dveřím. Nějaký chlápci v přilbách se mně ptali, jestli je u mne všechno v pohodě. Nechápavě jsem se na ně podíval a řekl jim, že jen peču cukroví. Rovnou jsem jim dal pár vzorků. Uznale pokývali, srolovali hadici a odešli. Naskládal jsem cukroví do bedny mezi jednotlivý vrstvy dal bublinkatou folii, aby při převozu nedošlo k poškození. A jdu vynést odpad.
Ještě někdy těm chlapům něco dám. Našel jsem jednu ze svých hvězdiček zaseknutou v betonu chodníku před barákem. Takhle si váží mé práce. Musím podotknout, že mé kvalitní práce. Fakt že jo. Bílá dekorativní linka se ani nepoškrábala.
Už se těším, jak se svým výtvorem pochlubím svému okolí...
