Ve stínu mafie

Epilog

Šla jsem parkem, kde nikdo nebyl. Vítr mi jemně foukal do obličeje. Vzpomněla jsem si, jak jsem viděla Tobiho před mým domem. 

Při vzpomínce na něj, mi po tváři stekla slza. Setřela jsem jí, ale nahradily jí další. Nechala jsem je volně téct. Vítr zesílil a slzy mě začaly studit na tvářích. Znovu jsem pocítila to prázdno, které mě pohlcovalo od jeho smrti.

Vzpomínala jsem, na jeho krásné oči, vlasy, které mu padaly do obličeje. Na jeho ruce omotané kolem mého pasu. Měkké rty, které se mě dotýkaly. 

Na ten večer, kdy jsme si poprvé otevřeně povídali. 

Vybavil se mi poslední den, kdy jsem ho viděla. Ležícího na zemi v kaluži krve. 

Stalo se to, čeho jsem se vždy bála. Zamilovala jsem se, a pak zůstala sama.

Paul a Matthew mě přemlouvali, abych s nima odešla. Jenže já neměla kam jít. Nebylo místo, kde bych na něj nemyslela. 

Při jejich útěku je chytili a zabili. Teď už jsem tu neměla nikoho, kromě mojí matky. Jenže ta se tak bála mého otce, že se na něj ani naštvaně nepodívala. 

Začala mi být zima, tak jsem se vrátila zpátky.

 Vešla jsem do skladu a pohled mi padl na výbušniny. Několik jsem jich vzala a rozmístila je po budově. Jednu jsem dala na dveře mého otce. Tu poslední jsem stále držela v ruce a čekala až vybuchne.

Naposledy jsem si vybavila jeho tvář. Zavřela jsem oči. Uslyšela jsem výbuch ve skladu. Pak vybuchly další a nakonec i ta, kterou jsem držela.