Zápisky jedné ztracené duše, psané obvykle v hodině mezi psem a vlkem. Neumím psát, všechno jsou to jen autentické zápisky bolavé duše, kdy ruka píše přepis pocitů a vzpomínek letících hlavou. Je to katarze, pohled do hlubin mého nitra bez příkras, beze studu. Možná, že se to bude někomu zdát hloupé, nebo zbytečné a m...
"Vždycky jsem myslela, že je Benjamin Howard jen hokejista, co miluje pozornost holek s prsama většíma než jeho IQ. Že nemůže nabídnout víc, než svůj um na ledě. Že mu záleží jen na sobě. Stačil jeden večer, kdy jsme spolu koukali na hvězdy, abych svůj názor změnila." Příběh dvou mladých lidí, jejichž životy byly neúp...
„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...
Není co očekávat, milí čtenáři. Nemějte jakékoliv iluze. Emocionální výlevy ve formě dopisů. Je to intimní, je to necenzurované, jsou to koncentrované myšlenky. Hodně štěstí. PS. Radši přidávám trigger warning. Sebepoškozování, sebevražda, psychiatrie, PPP, drogy, deprese, bože, asi se podívám do svého propouštěcíh...
Oba si zažili své, ale jak se s tím dokáží vypořádat? Jak to s nimi bude dál? Vždyť se nesnáší nebo je v tom něco víc? „Ty máš ráda mýho bráchu?" Dean jen pozvedl obočí a čekal na odpověď. „N-No j-já nev-vím." vykoktala jsem jen. 28.12.2k20 - #1. in romance