Jsem jako hloupý los
který vidí ve vodě svůj odraz
a myslí si, že se utopil.

Nebo co si myslí?
Možná tam vidí druhého losa.

V tom ale není moc velký rozdíl.
Musím se stát tím čím jsem
ne tím čím si myslím že jsem
nebo čím bych být chtěla;
ani tím čím jsi ty (nebo ten druhý);
tohle mé stávání se je pomalé svlékání:
zanechat oděv osobitosti
na břehu pospolitosti a plavat,

musím vždy plavat přes, vždy ke druhému břehu;
jednou už jsem zahlédla svůj anonymní stín
jak šplhá nahoru po srázu
a mizí do ticha lesa, bez návratu.