"Je to smutné nebo směšné 
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty 
máš krev
stejné skupiny jako já.
Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijdou
Budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji a nebudu vědět že jsi přišla
Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám v krvi rozpuštěnou s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry tak starými že je už vůbec nikdo nepamatuje"

"Ale tři roky jsem měla růže a před nikým a ničím jsem se nekála."

"Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu utrpení?"

"Přijímáme lásku, o které si myslíme, že si ji zasloužíme."

" Nesnesitelné je jen to, že nesnesitelné není vůbec nic."

"We are all golden sunflowers inside."

♥COR CORDIUM♥

Zdravím všechny duše, které sem vesmír zavedl po svých stezkách,
pokud se vám zachce, zastavte se chvíli u mé poezie, do které dávám veškeré srdce, které ještě mám.

Miluji noční procházky, osamělé rozjímání na židovském hřbitově, zbytečné riskování, které vyvolává pocit života, výšky, les, střílení z luku, hvězdy, uschlé květiny, gramofon, malování, psaní, tancování v dešti a spoustu knih a filmů a jednu osobu.
Také se občas ráda ztrácím ve fiktivních světech, které jsou skutečnější než ty skutečné.
Vždy když se opiju, brečím, hodně.
Také chovám sympatie k odkvetlým slunečnicím.

🌈

Doufám, že Vás tu jednou něco zaujme.   
                  Aktualizace: Vše, co jsem napsala, se mi teď jeví falešné a patetické, jsem ale moc sentimentální na to, to vymazat. Takže, popravdě je zbytečné mluvit o tom, kdo jsem, už rok a půl nedýchám, gramofon mlčí v krabici, akvarely pokryla vrstvička prachu... existuji jen napůl a i tu půlku sžírá ustavičná bolest. Už ji nezapíjím chlastem a zároveň se v ní nedokážu vyžívat, nejhorší kombinace. Ale, jsem tu, protože naděje je svině a drží se mě i teď.  Jsem tu, štěně, protože tvé oči nikdy nelhaly. A vím, že jsem víc, než jen ty, ale bez možnosti to s tebou sdílet, nic nedavá smysl. Do konce času. J.
(AČD)