ADELINA ČERNÁ DUŠE

Mám taky hluché oči. Omlouvám se.

Všichni odejdou

Jak mám během své osobní apokalypsy maturovat?

Táži se vás,mých čtenářů, jestli chcete další kapitolu Spálených srdcí? Měla to být vánoční tradice, ale... Proč to neporušit. Mé myšlenky mi podsouvají vizi, ve které už snad ani Vánoce nebudou. Takže, stojí někdo o další vývoj příběhu naší tragické hrdinky s básnivými sklony? Sama se to bojím vydat, takže potřebuji popostrčit. 
          

Zvláštní pocit. Podíváte se na svůj starý Wattpad účet a na ty příběhy, lidi a všechno a všichni jsou "mrtví". A je to blbost a zároveň vůbec není. Všechno se to prostě rozpadá a mizí. Všichni se posouvají dál, všichni zapomínají na druhé a i na své já a časem budou pryč a nikdo si na ně ani nevzpomene. A je to tak zvláštní pocit být toho všeho součástí. 

Nedokážu nic napsat a včera jsem skoro umřela na stužkáči, takže se tu všichni mějte krásně.

Chybí mi ta mrtvá holka z obrazu. Asi jsem ji znala, v jiném životě. Měla bych ji najít a bojím se, že se už stalo.

Je v tomhle vesmíru ještě někdo?

Nevím, jak poznat jestli je tohle vše skutečné.
          A pokud je, je to vůbec dobře. A pokud není, vyřeší se tím něco, vesmíre?

2k přečtení, #2- poezie, #1- básně u mé sbírky
          A jako každý smutný jsem básník. Co k tomu dodat. Mám z toho vážně radost a všem vám děkuji.