Řekněme, že můj život se od začátku školního roku 2019/2020 úplně obrátil vzhůru nohama, vše nabralo dočista jiný směr než doposud. Zjistila jsem jaké to je mít přátele, kteří mě milují takovou, jaká jsem a nemají potřebu mne měnit. Že i škola vás může bavit, když jste se správnými lidmi a na správném oboru. Moje naprostá neschopnost komunikovat s lidmi, seznamovat se a tak dále, postupně mizí a já zjišťuji, že se začínám stávat extrovertem. Lidé mě vůbec nevidí tak jak na základce a zbavila jsem se všeho co se se mnou táhlo celých devět let a já se mohla alespoň částečně stát tím člověkem, jakým jsem vždycky chtěla být. 

Děkuji ti střední. Děkuji, že tu jsi a já jsem zrovna tam kde jsem.

Dlouho jsem nepsala, protože intr a psaní prostě nejdou dohromady, což si mnoho lidí určitě živě představí. Některé příběhy zřejmě smažu, ačkoliv jsou pro mě dobrou vzpomínkou, jen vím, že je nejspíš nikdy nedokončím. Možná na ně udělám korekturu, ale každopádně bych se ráda pustila do dalších, a kdo ví? Třeba někdy spatří světlo wattpadu.