Amylaza

Ahojky, chtěla bych se zeptat kde najdu celou verzi příběhu Tajná jednotka prej, že má být přes 70 Kapitol, ale ukazuje se mi jenom 15.

Ahojky, chtela bych zeptat, jestli i Okolík bude v tištěné formě...♡

Zdravím!
          Byla to dlouhá doba, co? A taky hodně náročné období... Ale jsem tu, s novým příběhem.
          Víte, původně jsem psala a měla vydávat příběh Perleťové jmelí. Myšlenku jsem měla pomalu tři roky zpět, začala jsem ho psát rok a půl zpět, ale... Nešlo to. Divné. Byl to boj. Zácpa slov a fantazie. V průběhu jsem 1) přepsala prolog 2) změnila er-formu na ich-formu, jestli se mi bude lépe psát 3) zasekávala se po každé větě a rozjela se jen málokrát. Zveřejnění prologu před rokem mě mělo dokopat se tomu věnovat a ano, mám asi 130 stran, uzavřenou první část, ale... Je to neoriginální, nezáživné, nepropracované, divné, a když se podaří napsat 100 stran za 1,5 roku, když jsem schopná dát 100 stran za měsíc... Něco je špatně.
          A tak jsem Jmelí dala spát. Cítila jsem, že mě dusí, protože já chtěla psát, ale zároveň to nedokázala. A tento únor mě napadla jakási jiná myšlenka. Okolík je v mém srdíčku a já se k němu ráda vracím. A nějak mě napadlo - hej, co takhle udělat něco z toho světa? Nějaký spin-off? U Ilaie, kdybyste viděli, jak jsem se toho hned chytla! Jak najednou vznikly postavy, které jsem si v mžiku zamilovala! Ano, byla správná volba jít tímto směrem. Takže tady to je.
          Vznikl příběh Eukalypt, který teda nemám příliš předepsaný, ale věřím, že se mě bude držet, minimálně postavy.
          O čem je?
          - prequel Okolíka, odehrávající se 60 let zpět na území dnešního Xetingu, tehdejšího Winaje.
          - popisuje události, které vedly ke vzniku winajské legendy
          - samozřejmě BxB mezi dvěma vojenskými hodnostáři-nepřáteli
          - není třeba číst Okolíka
          - tempo je rychlejší, kapitoly kratší, určitě se vám bude číst lépe.
          - protože není příliš předepsán, vydávání bude nepravidelné
          - eukalypt, protože jeho rozporuplné vlastnosti (léčivý i jed; okrouhlé i podlouhlé listy; charakteristický pro Winai, jeho vůni a atmosféru; a v poslední řadě a čirá náhoda - květenstvím okolík)
          Na mém insta (amy.laza.s) jsou už ilustrace i trailer!
          A proč dnes? No, získala jsem titul za jménem, tak to musím oslavit ;)

Moji milí čtenáři.
          
          Netroufám si odhadnout, jak se od posledního příspěvku moje situace změnila. Ale je to malinko lepší. A snad to bude ještě lepší. Ale!
          
          Co se změnilo, je fakt, že... No kruci, pořád je to divné a neuvěřitelné.
          
          Ani jsem nedávala moc ohlas o příběhu Hlubina, který je popisem takové fiktivní vědecké práce. Dala jsem tam hodně ze svých zkušeností, je to takový odraz mé vlastní práce, akorát já nejsu taková borka jak Naďa (přestože v horkém kanclu sedím a 8 hodin opravdu čumím na barevné heatmapy a snažím se je kódem přetvořit k obrazu svému, stejně jako nocování pro mě není cizí). Ale co. Tak nějak... No, dostal se do finální čtyřky vyvolených v ONC. Jakože omg. Trochu jsem neubránila slzičkám, však pořád se necítím úplně nejlíp, a tohle mě mega překvapilo. Protože ten příběh není pro každého. A není ani tak dobrý, nebo tak hezky napsaný. Ale... No, jsem straně happy.
          
          Nechci tím nabádat k jeho čtení, to si asi nejvíce užijí studující biologických oborů (a možná si z kapitoly o LUCce něco odnesou), ale spíše se pochlubit, hehe.
          
          A co se týče mého hlavního zaměření a motivu, co jsem měla už přes rok v hlavě... No, tam je trochu průser. Múza neodjela na dovolenou, možná tak na erasmus, ne, na postdoca, protože i po tak dlouhé době se nechce ke mně vrátit. I tak jsem neodolala - možná mě to nakopne - a zveřejnila prolog k novému příběhu "Perleťové jmelí". Však prolog tu může viset... Dlouho. Ničemu to nebrání.
          
          Užívejte si prázdniny, dovolených, překonejte toto horko bez větší újmy! Pozor na komáry a klíšťata a vyzkoušejte co nejvíce exotických pochutin! Přeji vám hodně štěstí v životě a snad brzy se to tu opět trochu rozjede.
          
          Vaše Amylaza

Moji milí čtenáři.
          
          Rozhodnutí, jestli sem napsat nebo ne, bylo jak trhání okvětních lístků sedmikrásky. Ano? Ne? Ano? ... Boj, který přetrvával několik měsíců.
          Každý má občas chvíli, kdy se potřebuje otevřít a vypovídat. Vylít své srdíčko. A myslím, že asi i u mě nastala ta chvíle. Takže stop, přestaňte číst, čeká vás plno blábolů.
          
          Poslední měsíce byly... Šílené. Náročné. Můj život se "lehce" zhroutil, když do něj vstoupil jeden zasraný nefunkční protein p53. Plus další spousta událostí a dramat, jako ze špatné telenovely, a k tomu škola, povinnosti a státnice (už třetí a poslední, uf). Jsem člověk, který má zdánlivě tvrdou skořápku, ale pod ní se skrývá těkavá tekutina s nízkým bodem varu. Nějak jsem to dosud zvládla, a konečně už jsem i schopná o tom trochu mluvit. Nebo psát. Jako teď. Tak tady to je.
          
          Je prostě samozřejmé, že chci trávit co nejvíce času se svojí rodinou, a zároveň se maximálně soustředit na dokončení doktorátu. Myšlenka zavřít se na celý den do pokojíčku a psát je zazděná. Na nějakou dobu. Než se to zlepší, a já doufám, věřím a modlím se, že ano.
          
          Včera jsem se záhadným způsobem umístila mezi čtyřmi vítězi třetího kola ONC. Je to zvláštní,  jelikož před každým kolem jsem měla strašné dilema, jestli do něj vůbec jít. Nedivte se. Můj psychický stav, nonstop nízké sebevědomí a to, že to není zrovna nějaký čtivý zajímavý akční příběh, ale popis fiktivní vědecké práce... Je to zvláštní. A nějak v tom všem ani nedokážu mít radost. Ne že bych byla nevděčná, moc děkuji, ale prostě... Je to divný.
          
          Dneska ráno jsem přemýšlela, jestli nezveřejnit alespoň ty dvě části nového příběhu, které mám (a nic víc:D)... Uvidím. Uvidím, kdy se mi pořadí dát dohromady svoji rozbitou fantazii, svoji psychiku a hlavně, jak to u nás dopadne. Musí to být dobré...
          
          Tak nic. Mějte se krásně! A snad co nejdříve... :)

Moji milý čtenáři!
          
          Sice se zdá, že to tu utichlo (což ano), i tak úplně nelením.
          
          Mám instagram! Tedy, autorský instagram. @ amy.laza.s 
          Celý měsíc jsem na něj házela všechny matroše, co jsou rozházené po jednotlivých dílech :)
          
          Okolík je dopsán, zveřejněn, dnes k němu přibyla další část s ilustracemi, které vznikly v rámci OC-tober 2022 challenge (a jelikož jsem byla nemocná, splácala jsem je za jeden týden :D).
          
          V Produktech štěpení alfa-amylazy přibyly dvě nové kapitoly:
          - Jak napsat příběh jako Amylaza (self-parodie) - aneb troups, které se neustále opakují a já se jich ne a ne zbavit.
          - A heclá jsem sepsala tip na 14 thajských BL (a tři taiwanské), na které můžete v dlouhých zimních večerech kouknout. Je to takový můj výběr těch, které mě chytli za srdce, vymáčkli ze mě slzy a donutili mě shlédnout je x-krát. Můj osobní názor na to nejlepší, co se dá vytáhnout z celého pytle všech BL výtvorků.
          
          https://www.wattpad.com/1275572268-produkty-%C5%A1t%C4%9Bpen%C3%AD-alfa-amylazy-14-thai-bl-kter%C3%A9
          
          A o Vánocích bude samozřejmě Vánoční povídka, na které se momentálně pracuje a k níž mám už video trailer. Ten se včas objeví na mém insta (+ zpětně udělaný trailer k O Vánocích budu doma).
          
          Nové dílo stále ještě nechávám zakořenit, sotva semínko vyklíčilo, víte? To potrvá, no... :/ 
          
          Tak přeji krásný listopad a mějte se krásně!

Moji milí čtenáři!
          
          Okolík je dopsán, dozveřejněn; takže, kdo čekal právě na tento moment, může se pustit do čtení.
          
          Dneska byl také zveřejněn rozhovor se mnou, který jsem spáchala společně se strašně milou osůbkou, Patty (@justae), a který můžete najít na tomto odkazu:
          
          https://www.wattpad.com/1265916791-rozhovory-s-wattpad-autory-2-rozohovor-s-autorkou
          
          Ještě jednou házím google odkaz s materiály k příběhu.
          https://drive.google.com/drive/folders/1daLZP0G5FdxpuS-88xPoP0EnlAwP9zUy?usp=sharing
          
          A nyní mě omluvte, Amylaza se uloží k zimnímu spánku.
          Mějte se krásně!

Moji milí čtenáři.
          
          Musím se vám moc omluvit, že se Okolík tak táhne. Že stále nemáte ten happy end a stále není dopsán. Že se tam pořádně nic neděje, nebo děje šnečí rychlostí, a rozmotávání probíhá velice pomalu.
          
          Můžu vám však říci, že to světlo na konci tunelu je blíže než kdy dříve. Už mi stačí napsat jeden celý arc - nějaké čtyři kapitoly (!! kapitoly, ne části), které navíc nehodlám dělat moc dlouhé. A bude to. A epilog mám v hlavě a něco málo už i napsané (asi už od minulých prázdnin :D). Snad se mi to do dvou měsíců podaří...
          
          Čím dál častěji se mi do očí lijí slzy, jak emotivní pro mě některé scény bývají. Nějak doufám, že to nebude pro vás ploché a ty emoce tam ucítíte...
          
          A co více, mám nachystané jedno překvapeníčko, až se dostaneme k samotnému konci. Na to se moc těším.
          
          P.S.: Sleduje někdo "Our flag means death"? Černovous se mi stal velkou inspirací pro jednu postavu, na kterou si tedy počkáte, ale určitě ji pak poznáte. Kdo by nechtěl v příběhu drsného do kůže narvaného dobře stavěného chlapíka s černým plnovousem, hustými vlasy a obočím kryjícím tmavé oči? :D
          
          (a tady ho máme nakresleného, protože jsem si jeho postavu dost oblíbila)
          https://drive.google.com/file/d/1H_KjXuUYvAa4qSDLF-Y5CGRx9SnNail4/view?usp=sharing

Amylaza: "Oki, tak tenhle úsek musím rychle přejít a nezdržovat se, ať ta kapitola nemá kilometr."
          Taky Amylaza: "No jo, ale taky se tam musí stát tohle a tohle a tohle..."
          Amylaza: "Počkat, a proč to spolu začali dělat?!"
          Amylaza: "BASHIO?!?!"
          
          ...běžný den psaní Okolíka...

Někdy mám chuť jen tak, něco říct, pochlubit se s progresem, cokoliv.
          
          A už uběhl měsíc od mého posledního vykřičení do světa, tak teď tu jsem zase.
          
          Velikonoční svátky jsem si pěkně prodloužila dovčou, kterou využívám jako takové psací soustředění, ačkoliv neustále odbíhání pomáhat nebo přikládat do pece (kdo tráví na jaře dovolenou při 4°C?) mi trochu narušuje kontinuitu. Už mi pomalu začíná svítit světýlko na konci tunelu. Jen napsat takových 350-400 stránek a bude to. Pohoda... Ha ha... Ha. Ale vzhledem k tomu, že mi zatím vše probíhá podle plánu a jsem za dvěma třetinami příběhu, tak fajn, jsem spokojená :) Avšak stručně jasně - konec se blíží. Pomalu, ale jistě. A to je hlavní.
          
          Aktuální stav: 117 částí, 700 stránek. 
          
          Moje momentálně nejfrekventovanější myšlenka: "Ty vole, to je psycho." (Věděla jsem, že Okolík bude velké dílko, ale být při tom, jak vzniká a že prostě vzniká jak vzniká, to je neuvěřitelné)
          
          A proč to kruci musí být tak dlouhé?
          1) jsem klávesnicově ukecaný člověk a docela věci rozepisuji, nebo natahuji, aby to nešlo moc rychle. Navíc mám tendenci za každou větou celým odstavcem vysvětlit, proč řekl co řekl.
          2) nechci nechávat otevřená okna. Nebo hluchá místa, nebo co já vím. Aby vše, co se zmínilo, mělo smysl. Důvod. Příčina -> důsledek. Přestože se mi zpracování nedaří zas tak, jak bych chtěla, snaha se cení.
          3) protože mám na krku dva tvrdohlavé blbečky, kteří se furt musí dohadovat, tak co mám dělat?
          
          Zajímavost: za poslední chvilku se obě postavy dost změnily, dospěly, ale momentálně mám problém s jejich změnou udržet tempo.
          
          P.S.: Víte, jak moc jsem chtěla za dnešní část hodit gif smějícího se Grinche? 
          
          No, takže tak. Autor je vždy plný dojmů z výsledků jeho práce, ale jakožto autor anonymní, o jehož práci nemá nejbližší okolí ani šajn (chválabohu), musí držet své emoce pod pokličkou. Ještěže existují tyto konverzace a mé ego stoupá, že si dovolím sem takto pravidelně vkládat své kecy.