Ahoj, možná mi ani neodpovíš, ale za zkoušku nic nedám. Vím, že nejsi žádná poradna, nebo tak něco, ale jsem poslední dobou trochu zmatená z toho, co se děje... Asi před rokem jsem si myslela, že jsem bisexuál, zamilovala jsem se do holky a začala s ní chodit. Vydrželo nám to ale asi jenom měsíc, protože jsem zjistila, že to ke mně prostě nesedí a necítím se ve vztahu s holkou moc dobře, bylo mi zvláštně a vnitřně zle, ne ze sebe, ne z ní, prostě z té situace. Potom jsem se z toho vzpamatovala a zamilovala se do kluka, s kterým momentálně chodím.... Problém je v tom, že jsem "lítala v obláčcích" jenom první dva dny a od třetího se všechno zvrtlo a já nerozumím ničemu, co se ve mně děje. Cítím se totiž úplně stejně, jako když jsem chodila s holkou. Mám z toho stejný pocit, opět mi bývá často vnitřně zle, nenechá mě to pomalu spát, mám pocit, že se musím přetvařovat, protože on mě má opravdu rád a nechci ho zklamat a zároveň mi přijde, jako bych se ho štítila a k odpovídání na jeho zprávy se musím nutit, což trvá tak hodinu. Mám pocit, že všechno co jsem k němu cítila zmizelo a převrátilo se to v něco divného, co jsem opravdu nečekala. Napadlo mě, jestli nejsem asexuál a konečně se dostáváme k tomu, o co mi jde nejvíce.. Pokud na to odpověď znát nebudeš, je to v pohodě, jen mě to tak napadlo, protože opravdu nevím co dál. Mám poslední dobou pocit, že se dokážu zamilovat, ale nakonec z toho vyjde, že se mi nelíbí ani holky, ani kluci, což je trochu strašidelná představa, protože nechci být sama.. Je to vůbec možné, že se člověku nemůžou líbit kluci ani holky? Nedá se moc dobře popsat to, co cítím a co mám vlastně na mysli, ale je to docela těžké, protože v jednu chvíli se cítím tak, a v druhou jinak.. Taky mě napadlo, že to může být tím, že pod vším očekávám úplně něco jiného a ke konci jsem zklamaná... Opravdu nevím, ale ani Google mi nepomohl. Jediné co vím je to, že v tom nejsem sama. Předem ti když tak děkuji za pomoc, Eleanor<3.
