Ahojte lidičky!
Dlouho jsem tu nebyla (a toto neznamená, že se jen tak vracím).
Najednou se toho v životě děje hodně, priority se mění a člověk neví, kam dřív skočit.
Květiny Pobertů chci samozřejmě jednoho dne dopsat. Je to něco důležitého, co mi pomohlo s psaním. Vidím, jak se můj styl psaní mění a jak se zlepšuji.
Jsem strašně ráda za každé přečtení, hvězdičku či komentář, který zachováte, i když nejsem třeba přítomná.
Najednou už nejsem ta malá holčina, která se v ani ne 12 rozhodla napsat celou trilogii. Už jsem dospělá (neuvěřitelný), a mám na práci spoustu jiných věcí, než řešit, kdy spolu začne Scorpius s Rose chodit nebo která z postav bude mít chronologicky nejdříve narozeniny a kdo ještě umře. Strašně ráda bych se vrátila do té doby.
Ale sama sobě slibuji, že si jednoho dne zase ke Květinám Pobertů sednu, vylepším to, dopíšu to, opravím to!
Mezitím se podívám víc do světa, zkusím v blízké budoucnosti odmaturovat a konečně získat ten řidičák, kvůli kterému jsem traumatizovaná už do konce života. A potom! Potom se vrátím a dopíšu to!
Jak se máte vy? Co vás trápí a co vám v poslední době udělalo radost, co se vám podařilo?
Ráda si to vše přečtu a zjistím, jak se máte!❤️
Anet.
