Dnes jsem dočetla první díl tvé knihy Syn našich sousedů.
A musím říct, byla jsem překvapená..
Od začátku co Abbie pronásledovala Jackoba (srry ted nevim jak se to píše) jsem čekala nějaké zápletky s mafií, nějaké ty drogy a já nevim co a čekala jsem to tak nějak stejně "uvařené" jako býva většina knih. A bylo to skoro stejné. Občas jsem si říkala, že mě ta kniha přestává bavit, protože tam byla nějáká část děje moc dlouhá a vychladlé jídlo už není tak chutné jako na začátku. Nakonec takový zvrat, že spí se třemi holkami za noc u jednoho večírku, huh, to je jako dát něco do svíčkové co tam tolika nepatří, ale bylo to ohromující, protože to nezkazilo chuť, ale nebylo to něco čekaného jako např. že s těma holkama obchoduje. Myslím si, že kniha byla výborná jako povedená svíčková omáčka s nečekaným překvapením. A ačkoliv jsem překvapená a nadšená z knihy, měla by jsi se podívat, zda ti nějaký kousek děje dává smysl, psala jsem ti jeden komentář k větě, bylo to hned po příjezdu do Británie, první den co spaly na pokoji a také na čárky, protože na to není radost se koukat, ale i přes to cenním snahu o ty čárky, protože bez nich by to nedávalo takový smysl a nedalo by se říci, která věta je jen poznámkou...
Pojďme jíst děti!
Pojďme jíst, děti!