Hromadí se mi oznámení. Očekávám cokoli. I když vím, že to budou jen notifikace, že písálci dávají info o svém životě. O svých knihách. Dochází mi, že možná nikdy nenapíšu ,,Můžete se těšit na novou knihu!"
Zasekla jsem se v etapě života, kdy to nejde. Už rok. Nejdříve to byl blok. A teď? Teď je to zásek v době, která mi zcela zničila psychiku. Nemohu vydávat povídky. Básně. Cokoli. Všichni kteří to četli, mi jen řekli, že by to v někom mohlo vyvolat špatné stavy. Že je to pro silné žaludky. Že bych měla možná na čas přestat psát.
Upřímně? Přemýšlím nad tím. Ale bojím se to vše zahodit. Bojím se zahodit mou jedinou zálibu.
Proto vím, že to nedokážu. Psaní je mou součástí. Ať už napíšu cokoli. Je to kousek mě. Který neomezím. Který tu se mnou bude vždy.
Užívejte života.
DarkieTerie