Cítil jsem, že se ke mně někdo plíží. Rychle jsem se otočil a přimáčkl jsem svůj saxonský nůž k hrdlu neznámého.
,,Kdo jsi?" zasyčel jsem potichu.
,,J-jen jsem sháněl hraničáře," vykoktal muž.
,,Ptal jsem se, kdo jsi." Maličko jsem odtáhl zbraň od jeho krku, jen natolik, aby mohl mluvit bez nebezpečí, že sám sebe podřízne.
,, Potulný umělec." Jakmile se moje ocel stáhla do bezpečnější vzdálenosti, jeho napětí zjevně trochu opadlo.
Nepolevoval jsem v ostražitosti. ,, Tohle ti mám věřit? Ukaž opasek." Kuši přes rameno sice neměl, ale pořád to mohl být převlečený Genovesan.
Teprve když jsem se přesvědčil, že jeho jedinou zbraní je dýka u pasu, pustil jsem ho a zasunul jsem vlastní nůž do pochvy.
,,Já jsem hraničář Halt," oznámil jsem mu.
,,To už jsem si domyslel." Nasucho polkl. ,,Tvoje uvítací metody nejsou příliš něžné."
,,Opatrnosti není nikdy dost."
Zaujatě se podíval na moje vybavení. ,,Můžu se podívat?"
,,Ne," odsekl jsem.
,, Chtěl bych o tobě něco vědět."
,,Všechno, co potřebuješ vědět, je, že rád píšu a moje literární pokusy najdeš na mém profilu na wattpadu," odbyl jsem ho. Vypadal zklamaně, ale mně to bylo jedno. Mám svých starostí dost.
Otočil jsem se a zmizel jsem ve stínech okolních stromů.