Drobné tmavorezavé tělo se tiše propletlo houštím, jako by odjakživa patřilo do prostoru smíšeného lesa, kterým kdysi vedly důležité cesty, dnes připomínané jen polorozpadlými zídkami pokrytými mladými listnáči a barevným listím. Liška, sotva odrostlá štěněcí srsti, si na několika místech jazykem uhladila pocuchaný kožich, ještě ne úplně zimní, ale už dost teplý na sychravé podzimní počasí.

Zpravidla si na vzhledu moc nezakládala, ale tohle bylo i nepříjemné. Pomalu vykročila dál po známé stezce. Tak jako mnohokrát předtím se jí stalo, že se myšlenkami zatoulala pryč. Šli takovým lesem Drizzt s Guenhwyvar k domovu? Nebo snad Haltova, později Willova chata stála na podobném místě? A vešel by se pod koruny zdejších stromů Plam? Hanka s Rafanem by se tu určitě rádi proletěli na prknech, zatímco Sváťa by si jen užíval dýchající přírodu kolem. Když už je u té magie, co ostatní draci? Safira přece své nejranější měsíce taky prožila v lese. A Bezzubka se třeba vylíhl na podobném místě. A Sepa našla Marcia taky u kořenů, i když věže. Bylo toho tolik a přece tak málo, co spojovalo její svět s tisíci dalšími! Jediný les, který mohl být jakýmkoli, a ona, se snovou krajinou plnou ideálů a představ, napěchovaná tisíci příběhy, se mohla procházet pod jeho korunami. Mohla nechat vlastní fantazii běžet jako černou ovčáckou fenu - volnou, ale přesto pod kontrolou.

Pod tlapkou jí křupla větvička. Kruci. Jakmile přestane dávat pozor, stane se katastrofa! Kdyby byl někdo poblíž, už by byla hlavním chodem na jeho dnešním jídelníčku. S bázlivě staženým ocasem se kradla lesem dál, dokud neproklouzla do bezpečí domovské nory, ve které zuřila bratrská strkanice. Matka seděla opodál a čistila si kožich. Otec se ještě nevrátil. Se smíchem se k sourozencům připojila. Nejspíš to nakonec vyústí v nepříjemnou hádku. Ale teď je to zábava. A tu si musí užít, dokud to jde.

Profilový obrázek nepatří mě.