Musím se přiznat, že mám ráda smutné konce. Ne vždy úplně tragické, ale takévé ty, kdy člověk brečí a přitom je rád.

A pokud bude v některém příběhu překlep/chyba/chybějící mezera, tak to prosím omluvte, nerada po sobě čtu vlastní práci a většina z dřívějších povídek jsou dost staré a ani s nimi nejsem stoprocentně spokojená, ale i tak jsem se rozhodla je sem hodit.