Život je na všechny zpěvy krátký. Už nesmím lelkovat, ztracený čas již nelze navrátit zpátky.  Ach já hlupák, co jsem to učinil, tolik let jsem promarnil.

Jsem člověk, který rád samotou se bloudí. Moc nemluví, když už slova vypustí, nikdo nerozumí jeho znělosti. Ke tmě mě to táhne, jak líbezná je, když padne. Zákeřná a nebezpečná, avšak jako úkryt zdá se věčná. Vždyť v ní není vidět ani svého palce, ukrýváš mne i psance. Ach, jak já tě miluji temnoto křehká. Člověk, který mě odsuzuje, před tebou prchá.