Kdybyste po mně chtěli, ať se představím jedinou větou, asi bych řekla, že je mi dvacet, studuju literaturu, jím pizzu s ananasem a ujíždím na retro českých písničkách. Ale kdybyste po mně chtěli, ať vám řeknu, kdo opravdu jsem, nejspíš bych vám neřekla nic. Protože jak odpovědět na tak složitou otázku?

V krvi mi koluje kofein smíchaný se sarkasmem, své proslovy prokládám hláškami ze sitcomů a pravidelně brečím u vánočních reklam. A můj smysl pro humor? Neskutečně hloupý. Tak hloupý, že bych v infantilitě mohla konkurovat kdejakému pubertálnímu chlapci.    

Jsem neoblomným zastáncem toho, že zpěv a smích nemusí znít krásně. Stačí, když jsou upřímné a nahlas. A kdybychom si ze sebe všichni uměli udělat trochu prdel, svět by byl hned o něco hezčí místo.    

Tak vítej, udělej si pohodlí, dej si něco dobrého a ponoř se do příběhů, které se zrodily v mém pokoji nad šálkem horké kávy.