Popsal bych se jako příležitostný čtenář a ojedinělý spisovatel, jehož tempo psaní je srovnatelné se zběsilým úprkem hlemýždě. Rád čtu klasickou, světovou a staroseverskou literaturu a také fantastiku. Mezi mé oblíbené autory patří Albert Camus, Lawrance Durrell, Fjodor Dostojevskij, Oscar Wilde nebo takový J. R. R. Tolkien či Andrzej Sapkowski.

Mám rád takový typ knih, které v člověku rezonují ještě dlouho poté a při pohledu na hvězdnatou oblohu v něm podněcují úvahy přesahující žití v každodenní škatulce. Přesně ten typ knih, co alespoň projednou donutí člověka vytáhnout hlavu ze zavedených mezí. Stejně tak velmi oceňuji takové knihy, co jdou proti proudu, vybočují a nebojí se kritizovat nás samé (příkladem budiž Jack Kerouac, George Orwell, Franz Kafka nebo třeba Friedrich Nietzsche). Velké plus u mě mají autoři, kteří otevřeně stojí proti církvi a náboženství (Philip Pullman či Edward Gibbon).

Můj ne zrovna pozitivní pohled na svět se odvíjí i do knih, v nichž ocením špatné, tragické, hořkosladké či negativně otevřené konce. Zastávám názor, že happy endy patří do pohádek, ačkoliv v některých případech rozhodně nejsou na škodu.

Coby amatérský autor píši jednou za uherský rok spíše povídky a krátká, občas na sebe navazující díla. Nápadů mám v hlavě mnoho, leč realizace je často náročnější a pokud je zrovna čas, není nálada a motivace. Svým způsobem je mi psaní terapií, někdy mi pomáhá se s jistými záležitostmi života vyrovnat.