Definoval bych se jako příležitostný čtenář a ojedinělý spisovatel, který rád čte klasickou, světovou a staroseverskou literaturu a také fantastiku v podobě fantasy a science fiction. Mezi mé oblíbené autory patří Albert Camus, Fjodor Dostojevskij, Lawrence Durrell, Oscar Wilde nebo takový J. R. R. Tolkien, Andrzej Sapkowski, William Gibson či Frank Herbert.

Mám rád takové knihy, které donutí člověka se zamyslet a ještě dlouho poté v něm rezonují (mluvím o vás, pane Orwelle), jinými slovy podněcují téma k filozofickému hovoru pod hvězdnatou oblohou. Či takové knihy, které nemají daleko k tomu být v politickém hledáčku (opět, pane Orwelle). Zakázané ovoce přece jen chutná nejlíp.

Můj ne zrovna pozitivní pohled na svět se odvíjí i do knih, v nichž ocením špatné, tragické, hořkosladké či negativně otevřené konce. Zastávám názor, že happy endy patří do pohádek, ačkoliv v některých případech nejsou na škodu. Velké plus u mě mají autoři, kteří se nebojí kritizovat naši společnost, nějakým způsobem vybočují anebo otevřeně stojí proti církvi a náboženství (tentokrát mluvím o vás, pane Pullmane).

Coby amatérský autor píši jednou za uherský rok spíše povídky a krátká, občas na sebe navazující díla. Nápadů mám v hlavě mnoho, leč realizace je často náročnější a pokud je zrovna čas, není nálada a motivace. Svým způsobem je mi psaní terapií, někdy mi pomáhá se s jistými záležitostmi života vyrovnat.