Petr_Kub

příběh který se mi stal. Jako malá holčička jsem milovala tábory každý rok  jsem byla na táboře ovšem po tom co se mi stalo to byl muj posledný tábor. Jak už 
          jsem řekla jako každý jiný rok jsem jela na tábor všechno bylo normálný byla jsem ve věku kdy mi bylo asi Devět let. Jednoho večera asi okolo jedenácté hodiny jsme měli stezku odvahy. Chodili jsme každý sám a poušteli nás asi po 5 minutách. Přišla řada na me a popravde jsem se ani tolik nebála asi po 10 minutách cesty jsem matně vydělá nějakou postavu před očima jediné co si pamatuju tak to že mi někdo lehce šáhl na rameno a já se lekla   A začala křičet poté jsem se vzbudila v nemocnici a nic si nepamatovala byl tam i vedoucí z tábora který rodičům rekl ze když me našli tak jsem byla celá od krve už je to přes šest let a pořád se pro to nenašlo žádné vysvětlení

Hele píšu ti svůj paranormální zážitek. 
          Takže bydlím na místě kde se vedly války. S paranormálními zážitky mám už hodně zkušeností. Napíšu jen jeden. Takže .
          
          
          Často jsem v našem bytě viděla holčičku s copánky. Měla dlouhé bílé šaty potřísněné krví. Vždy když si všimla, že na ni koukám začala utíkat. Ze začátku mě děsila ale pak už mě neděsila vůbec. Myslím, že ta holčička byla tak v mém věku. Jednou jsem ji natočila. Natáčela jsem video pro kamarádku a ona se objevila ve dveřích. Vykoukla byla vidět jen hlava a tělo měla za stěnou. Bohužel video nemám, protože ten telefon už nefunguje. No každopádně jsem si zacala googlit a našla jsem, že se tam kdysi také vedly čarodějnické procesy. Myslím že to má spojitost. A teď k té nejvíce strašidelné části. 
          
          
          
          Po roce jsem ji už neviděla. Chtěla jsem ji vidět. Nevim proč, ale začala mi chybět. Každopádně mému bratrovi jsem o tom nikdy neřekla a jednou když jsme šli do školy, tak my řekl že jednou u nás v bytě viděl holčičku, že si ho nevšímal a on ji natočil (brácha byl schovaný pod peřinou ). Pak mi ji do detailu popsal. Jak jsem říkala nikdy jsem mu o ní neříkala. Je to krátké já vím ale klidně poslu další příběh. Doufám že se líbil 

Rozloučení 
          
          Jednou jako malá jsem šla spát a v noci jsem se probudila a u postele byla moje babička. Ráno jsem se ptala táty proč u nás byla babička a táta mi řekl že babička tu moc umrela

Jednou jsem si povídala se sestrou o našem baráku který stojí nedaleko staré věznice. U věznice je i skála na které jsme našli spoustu mučících nástrojů, ale teď k věci. S mojí sestrou jsme stály v kuchyni a krájeli zeleninu a k tomu si povídaly o divných věcech. Náš dědeček kterého ani jedna z nás nikdy nemohla vidět protože zemřel když byla naše máma malá tak má stejné číslo hrobu jako my baráku. Jak jsem si tak povídaly tak zničeho nic rána ale neřešili jsme to bydlí tu více lidí tak jsme dovařili a šli do svích pokojů. Ráno jsem byla v celém domě sama měla jsem online hodinu tak jsem měla ráno čas a nechvátala, zato jsem měla pocit že me někdo sleduje. Obvykle takový pocit nemám ale když jsem šla na záchod tak po pár minutách se ozvalo klepání na dveře od záchodu když jsem otevřela nikdo nikde. Když večer přijela sestra tak mi říkala že ji zase na druhé starně postele neco sedělo ona si myslela že jsem to byla já ale já byla celou noc u sebe.

podle skutečné události
          název příběhu: prokletá škola
          
          Jednou jsme šli s kamarádkou ven(je to cca třičtvrtě roku zpět), procházeli jsme kolem školy a normálně si povídaly když jsme najednou obě uslyšeli jako kdyby někdo někomu volal(takový ten zvuk když někomu vyzváníte) slyšeli jsme ho obě stejně ale kolem nikdo nebyl a když už byl někdo v dálce tak ani nedržel telefon jestli se ptáte jestli jsme se báli tak ne,spíše nám to přišlo zvláštní.Potom co jsme odešly kousek od školy přestali jsme to obě slyšet a začali jsme si o tom povídat a navzájem jsme si řekli že se nám to už někdy stalo ale jen u školy.Dodnes si to neumíme vysvětlit.Od té doby jsme to ani jedna neslyšeli.

Řeknu to stručně, jestli nevadi. Můj bribeh do knihy strašidelné příběhy které se ve skutečnosti staly
          
          Jméno bribehu: Zrcadlo od dveří do koupelny
          Pribeh: Nejdřív popisu situaci. Bydlíme v panelaku takze máme byt. Je mi jedenáct a mám dva o 3 roky mladší bráchy. Máme koupelnu která má zevnitr na dveřích úplně skoro nahoře zrcadlo ve kterém vidíte jen svoji hlavu. Když se postavíte celem ke koupelně tak nalevo mají pokoj moji bráchové. Dveře od koupelny se otevírají tak, že když někdo vyjde z pokoje mých bratrů tak vidí do toho zrcadla když jsou ty dveře otevrene. A teď už na pribeh. Bylo cca 20:45 a já zrovna narazila na tuto knihu. Začala jsem ji číst a když jsem byla cca tak u 12. Kapitoly tak na mě mamka zavolala abych si šla čistit zuby. Tak jsem slezla z mojí palandy, vzala si kartáček a šla jsem. Nejdřív jsem se stavila u kluků v pokojíčku a něco s ní a řešila. Pak po chvilce na mě mamka zakřičel at už si du čistit ty zuby a tak jsem odsprintovala do koupelny. Všechno bylo do té chvíle normální jak vždycky ale najednou jak jsem běžela tak se můj odraz v zrcadle zastavil a nechtěl se zas "rozseknout"(ty dveře od koupelny byly otevřené). Tak jsem na něj asi tak cca 10 vteřin koukala jak opatřena a když z pokoje vyšel brácha tak jsem se ho zeptala jestli to vidí taky. On ale řekl že je to úplně normální odraz a že se tam hybu jak mám, a šel si čistit zuby. Zvláštní ale bylo to, že jakmile to řekl tak se ten obraz rozseknul a vše bylo norm. A světla byla rozsvícení kdyby to někoho zajímalo. Tak jsem si šla čistit zuby a hned jak jsem si je docistila tak jsem to sem šla napsat. Doteď mě z toho mrazí. Nevím jestli jsem nemela jen vidinou a nebo něco takovyho, ale byla jsem jediná kdo to takhle viděl takze asi jo. Ale nejdřív nejsi je, že mám hrozný pocit že to opravdové bylo a mám pocit jakože to vím úplně přesně a zároveň jsem zmatená. No, asi to nechám být, ale budu si dávat pozor. 
          Tak pa. 
          
          
          
          

Dobrý večer, jak jsem četla strašidelné příběhy tak jsem si vzpomněla na jednu věc která se mi stala......bydlím v bytě s mamkou a taťkou se ségrou a s bráchou, stalo se to minulý týden rok každý den mi praskaly žárovky v pokoji myslela jsem si že to je kvůli tomu že žárovky jsou staré ale potom praskla asi o týden později v koupelně zrcadlo byla tam moje ségra a mamka a najednou jsem slyšela ráno tak jsem tam šla a bylo celé zrcadlo rozbité a od té doby se mi zdají divné sny v tom snu je blonďatá dáma která má ohořelý obličej a hraje si s panenkou přesně v tom pokoji kde spím viděla jsem i hrozné věci v brachovem pokoji přes zrcadlo máme v kuchyni sedačku jde z ní vidět do chodby na chodbě máme dvě zrcadla jedno je na jedné straně a druhé na druhé straně a tam má můj brácha pokoj ten den se brácha a moje mamka hádají, můj brácha(22) má psychické problémy má něco s mozkem, přes to zrcadlo jsem viděla v brachovem pokoji nějakou věc bylo to hnědé tmavě malé asi jako 6 létě dítě nemělo to oči bylo to vyhublé  a i předtím bylo to ráno asi v půl druhé sousedovi se začalo z ničeho nic rozbíjet hrnky v kuchyni talire bylo to divné protože ten den nám spadli hodiny v kuchyni nevím jestli to je kvůli toho že nám umřel děda 

Ahoj Petře, tvoji knihu strašidelné příběhy podle skutečných událostí a tak bych ti chtěla napsat i můj příběh 
          
          
          Stalo se to minulý rok na táboře. Ráno mi volala mamka že je to prý důležité....vedoucí mě ale viděla s mobilem a tak mi ho zabavila. Odpoledne pršelo a my jsme byly s holkama před klučičí chatkou. Hrály jsme tam takovou prapodivnou hru...něco jako baba a koho se baba dotkne nesmí se ani hnout dokud ho někdo nepodleze. Samozřejmě že mě baba chytla a já jsem se musela zastavit uprostřed kaluže. Najednou jsem vedle klučičí chatky zahlédla dědečka. Ten tu dříve pracoval jako ošetřovatel. Letos ale nejel. Rozeběhla jsem se za ním a všechny holky hned za mnou. Děda vběhl do chatky a my hned za ním. Kluci na nás začali řvát a nadávat co tam děláme. Já jsem jim řekla ať se do toho nepletou....hned po tom co jsem to dořekla, jsme všichni zahlédli to pronikavé světlo doprovázeno hlasitým zvukem....blesk. Byli jsme vystrašení, protože to znělo jako by to udeřilo hned vedle nás. Kluci nám povolili zůstat u nich v chatce dokud to nepřestane. Když přestalo pršet, šli jsme se všichni ven podívat na to, jak blízko ten blesk uhodil. Na to co jsem viděla nezapomenu do smrti..... Na místě kde byla ta kaluže ve které jsem stála byla obrovská díra od blesku. Všechno jsem řekla vedoucí a ta mi řekla že jsem měla obrovské štěstí. Večer mi pak konečně vrátila mobil a já mohla zavolat mamce a vše jí to říct. Když jsem jí dopověděla co se stalo nic neodpovídala. Pak mi jenom tiše řekla: ,,Děda ale dneska ráno umřel......"
          Pohřeb se konal až po mém příjezdu z tábora. Když jsem stála nad jeho hrobem, všimla jsem si něčeho pohybujícího se za stromy. Byl to děda který mi mával a usmíval se......

Petře? Můžem ještě posílat strašidelné příběhy :)?

Ahoj Petře , už celkem dost dlouho čtu tvůj příběh ,, Strašidelné příběhy dle skutečných událostí ,, a na konci jedné kapitoly jsem si přečetla že jestli se nám stalo něco strašidelného tak ti to máme napsat , tak píšu .
          
          
          Mám sestřenici ( Veronika 16 let ) se kterou jsme byly zrovna u nás doma a samy , tak jsme toho využili a jelikož bylo 22:06 tak jsme se rozhodli že zkusíme vyvolávat  duchy .
          První jsme se rozhodli , že vyvoláme Zdeňka Milera . Tak jsme zapálily svíčku , vzali jsme knihu Krteček , papír a tužku . Lehce jsem opisovala na papír větu z jeho knihy zatím co Verča zapalovala svíčku .
          Účel vyvolání ducha byl , aby se písmena na papíře zvýrazňovali . Tak jsme se ho pokoušely vyvolat , a do pěti minut se začala hýbat tužka a otáčely se stránky z jeho knihy na první stránku.
          A až potom se začali zvýrazňovat .
          Potom jsme začali vyvolávat Boženu Němcovou , nic ... Tak jsme šli spát . O půlnoci jsem dostala žízeň tak jsem rozsvítila lampu a šla se napít . Ale potom to začalo , cítila jsem chlad . Jako by mi někdo dýchal na krk , tak jsem se celkem rychle​ otočila ale nikdo za mnou nebyl , tak jsem šla zpátky do pokoje . Slyšela jsem jenom obrovskou ránu . Zrychrila jsem krok a rozrazila dveře . Viděla jsem židli spadenou u zdi ale když jsem se šla napít aj byla na druhé straně pokoje . 
          A levitující 5stokorunovou  bankovku .
          Verča skoro nedýchala . Jenom se koukala na spadenou židly . Tak mě Verča vzala za ruku abych odvolala jak Zdeňka Milera tak Boženu Němcovou .
          Ticho , hromové ticho . Viděla jsem jenom bankovku padající na zem . Od té doby nikdy nevyvolávám duchy .
          
          
          Já vím že to není tak moc strašidelné , ale nikdy na to nezapomenu ....
          
          PrincesNutella ❤