Ahoj, zlatíčka. Možná jste si říkali, co se děje, že je tu takové ticho po pěšině.
Nebojte, stále žiju. Nebo spíš přežívám v dvojčecím chaosu a říkám tomu život. Kromě toho stále píšu, i když to tak nevypadá.
Těm z vám, kdo už víc než měsíc čekáte na novou kapitolu Pod jednou střechou, se omlouvám, že takhle zdržuju. Mám pro to ale moc dobré vysvětlení a snad už brzy vám budu moct říct trochu víc.
Kromě toho si začínám hrát s potenciálním příběhem do letošních Slovotvůrců. Tenhle projekt zatím nemá ani první kapitolu, ale už teď vám můžu slíbit poctivý rom-com navíc s vánoční atmosférou. Pracovní název je Pan Flanelka. Jen se modlím ke všem sobům, aby mě napadlo něco lepšího, než to takhle doopravdy pojmenuju.
No nic, jdu si dát třetí kafe a něco napsat, než úplně odpadnu. Ano, já vím, je devět večer. Ale víte co? Nesuďte mě. Mám dvojčata. Taky to mohl být kokain...