Na první pohled jsem asi normální kluk, mám rád hudbu, grafiku, čtení a kafe. Vyžívám se v umění a taky v serioznosti, suverenitě, v tom, když mám nad věcmi přehled. Kdybyste se na mě někoho zeptali, nejspíš by vám řekl, že jsem arogantní, jiný by možná zmínil, že hrozně dospělý a někdo by vám mohl vykládat o tom, že má hrdost hvězd se dotýká. Poslední souvětí jsou věci, které bych o sobě sám neřekl, ale povězte, kdo by o sobě byl schopen říct, že je arogantní, hrdý a chová se až moc dospěle? To jsou věci, které vám možná bytostné jsou, ale sami o nich nemluvíte. Ne že byste se za ně styděli, ale je to věc vnějšího vlivu. Netýká se vás, nýbrž vašeho okolí. Stejně tak jako být hodný. Nestačí říct - ahoj, já jsem hodný. To tací musíte skutečně být, aby si to o vás ostatní mysleli, tudíž abyste takoví doopravdy byli. Ano, taky rád filozofuji nad blbostmi, které hraničí s nesmyslností.