Moje tělo připomíná dům.
Dům beze zdi,
A každým dnem je uvnitř spoušť.
Každý dotek je průvan,
Slovo je spása a nebo konec světa.
Zůstaň, žadoní moje srdce,
Ale moje ruce nehledají tě.
Láska unikla ještě dřív
než jsem ji stihl vyslovit.
Každý krok je zkouška,
Vedena nad propasti pochybnosti.
Naděje je skryta hluboko v kapse
A každá slza je jako vlna bolavého pulsu.
Hledám hranici která mě nebolí.
Říkám ji linka záchrany.
Té se nikdy nedostanu.