Uvědomuji si dvě věci.
První je, že má aktivita není nejlepší, je prakticky nulová a za to může jeden jediný faktor: má abnormální lenost. Člověk co studuje a zároveň chodí do práce to má těžký. Dřív jsem se mohla jen učit a na nic nehledět a psaní mě posouvalo tam, kam dnešní doba přestává čím dál více hledět, do fantasie.
Druhá věc je, že tím, že není čas a společnost, věk a hodnoty pro mou budoucnost mě ženou jiným proudem, mi dochází že jsem zapomněla. Ztratila jsem pojem o tom, co je napsáno v mých dílech a bojím se, že kdybych psala dál, zničila bych křehkou vazbu mých děl. Bojím se že se tím všechno změní, já řeknu v Kapitole víc než jsem měla a všechny plány v mém deníce napsané, budou promrhány.
Uvidíme, jak se vyrovnám se spousty změnami v mém dvacetiletém životě a pokud vůbec. A dávná společnice, Múza, opět vyvstane na povrch. Popravdě se bojím, že už nikdy. Možná v jiném příběhu. Protože uznejte, Krev Omegy a další příběhy na mém profile, píšu téměř pět let a každá povaha se mění. Špatná nálada, která byla mé napájedlo, zmizela a nahradila jí volnomyšlenkářská radost.
Moc se vám za to omlouvám. Myslím si ale, že na čerstvém vzduchu o prázdninách, v lese pro mě tak krásném tajuplném a uzavřeném, dojdu ke klidu, který mě třeba náplní mnohem více než život v městské části.
Děkuji za pochopení, vaše Bloodydaisydark
