"Lehký vánek, který rozvíří listí na podzim, už dávno vychladlý čaj, vůně knih a deště. Noci plné snění a nadějí. Prsty od inkoustu a plno popsaných papírů, všude kam se podíváte. Pozdní léto, zlaté západy slunce, slunečniční pole, ptačí zpěv a pocit míru.  Všechny barvy podzimu a nekonečné množství slov, vířící v hlavě zběsile jako tornádo. Potlačovaný smích a spoustu nevyřčených pocitů. Milovat a nenávidět. Pláč a smích, lhostejnost, závist a zášť. MIluju tě a miluju nás a lituju toho, že čas plyne, život jde dál, avšak já stále žiju ve společném okamžiku. Svůj hrob si sama zdobím a své zatracení je mou vinou. Moje prokletí jsou úvahy mé a taková jsou i moje rozhodnotí. Protože já v nás věřím, kouzlo slov hrát nechám a do propasti padám..."