Moje sestra mi dneska řekla:
,,Jsem s tebou ráda, protože se cítím dobře. S tebou se směju, opravdu hodně. Doma se nikdy moc nesmějeme..."
Takže jo. Někdy to stojí za nic. Stojí za nic vědět, že za deset let, to může začít znovu. Stojí za nic, být pořád, každou minutu vyděšený. Vědět, že na to nemáš, že dřív nebo později zklameš. Že máš být tam, ale jsi tady.
Nemůžeš udělat nic, jen mlčet.
A ostatní se ptají, ale stejně jim to nedokážeš říct. Prostě o tom pomlčíš. Není to tak těžké.
A pak jen zhluboka dýcháš do ticha. Časem se to zlepší. Jasně.
Nikdy to nebude v pořádku, ale může to být dobré.
Takže jo, někdy to stojí za nic, ale život se nesmí brát příliš vážně.